Režie:
Věra JordánováScénář:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Nie, nie toto nebola Jana Eyrová. Ani to nemôžem považovať za jej podarenú modifikáciu. S knižnou predlohou to má spoločné asi len mená (aj to iba niektoré) a veľmi hrubý obrys deja. Najviac mi prekážalo poňatie hlavných postáv. Marta Vančúrová bola veľmi milá, veľmi dobrá a priveľmi pekná učiteľka, ale absolútne sa nehodila ani vzhľadom ani prejavom do úlohy Jany. Jan Kačer ako Edward Rochester bol o niečo lepší, ale taktiež to nebolo to pravé orechové. Keby som z hlavy vytesnila, že ide o adaptáciu slávneho románu, považovala by som to za celkom pekný romantický príbeh. Ale nemôžem prehliadnuť, že to vzniklo v roku 1972, no vyzerá to akoby to natáčali tak 30 - 40 rokov dozadu. Už to skrátka malo vyzerať inak. ()
Příběh Jany Eyrové patří mezi můj nejoblíbenější. Ať jde o literární pojetí nebo filmovou tvorbu. Naše českoslovesnká Jana Eyrová je moc krásná. Jan Kačer jako Edward vynikající a Marta Vančurová taktéž co by Jana. Nejdojímavější příběh sirotka, který i přes nepřízeň osudu nalezne své štěstí = velkou lásku. ()
Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! ()
Zdařilé zpracování klasické anglické literární předlohy bylo a je souzněním režie, scénáře-adaptace i hereckého obsazení. Současně šlo o asi první výraznější hereckou příležitost pro Martu Vančurovou jako představitelku - řečeno s určitou nadsázkou - kultivovaného, intelektuálního dívčího typu. Míru autentičnosti pojetí i zvládnutí anglického prostředí a také zvláštností subtilně uchopitelné tzv. národní povahy nemůže posoudit nikdo jiný než Brit. Je nepochopitelné, že toto zdařilé a myslím i pro mladší více než vděčné dílo zůstává mimo pozornost výrobců DVD nosičů. Není to poprvé a bohužel ani naposled, co musím končit komentář tímto bolestným povzdechem. ()
Reklama