Buko

Po nějaké době film, který si mě získával postupně. A kupodivu si to až na malé výjimky nedokázal zkazit. Naopak. Zpočátku nejasný film se velmi brzy začne víc projasňovat v tom, kam bude směřovat v jednodušší lince a poté i v té hlubší boje se samotným strachem. Herci buď zapomenutí nebo neznámí, o to více překvapující, jen z počátku málo uvěřitelné až kostrbaté. Hudba perfektně doplňuje film s atmosférou. Velice něžný portrét, který se někdy trochu diskredituje malými patetickými gesty a proslovy, které ale naštěstí dokáží zaniknout. Role Issové dokáže působit lehce kontroverzně, jelikož ji jiné postavy dokáží dost jednoduše odpálkovat. I přesto se její role získává postupně jak pro diváka tak pro postavy. Plus k tomu její hraní je absolutní strop. Tento zážitek si s láskou nechám líbit. (29.09.2022)

Nalézání nového životního směru po nějakém zásadním milníku není ani v našich končinách něčím úplně neznámým. Doktorka v důchodu přišla o manžela, který si pro ni posmrtně připravil překvapení: koupil jí stárnoucího cirkusového koně. Lišák podšitý, ač se obrovitých lichokopytníků vždycky bála. Má v ní totiž probudit zájem o (jeho vysněnou) vesnickou chalupu namísto návratu do města, postavit se několika letitým obavám a prosadit si svoje potřeby. To, co divák rozpozná hned a tvoří jakýsi děj, se odehraje v první polovině snímku, četně prokládané pokusy o navázání kontaktu se zvířetem, obyčejným pasením koně na louce či jeho sledováním. Odehrají se v ní „nástrahy“ po manželově smrti či naléhání dcery vesnické stavení prodat. A vesměs se vše vyřeší. Následně ovšem přijde ještě druhá polovina, ve které jdou „konflikty“ stranou a kdy se postupně všechny postavy na koni projedou. Má to být část, kdy přibude úsměv na rtech, kdy Alice Nellis sází na přirozenost a volnost, kdy se máme vnitřně dojímat. Má to být část o přijetí reality, o prosazení si vlastních názorů, o překonávání strachů. Jenže je to hrozně dlouhé. I na hledání klidu a na správné odbočení na životní křižovatce by měl dohlížet někdo (dramaturg) povolaný. Fakt dlouhé. A záběry na romantizující venkov mohly být mnohem poutavější. (11.02.2023)

Tvorbu Alice Nellis mám ráda a s radostí mohu říct, že ani tímto filmem mě nezklamala, ba právě naopak. Hned úvodní zápletka týkající se dvou závětí vás okamžitě vtáhne do děje. Vzápětí se začne odvíjet poetický příběh o překonávání strachu, objevování sebe sama a hledání nového smyslu života po ztrátě milovaného partnera. A celé je to neskutečně věrohodné, parádně natočené, vtipné i smutné zároveň. Hereckým výkonům se také nedá nic vytknout. Největší pozornost na sebe přirozeně strhává zkušená představitelka hlavní role Anna Cónová, které uvěříte snad každé gesto. V těsném závěsu za ní se drží přesvědčivá Martha Issová, jež zde hraje ženu s autistickou poruchou. (85%) (07.04.2024)

Filmy o koních zrovna nevyhledávám a příběh Jarmily, které po otevření tajné závěti zbyde po manželovi práve kůň, který postupně nejen  ji přivede ke štěstí  moc ničím nepřekvapí. Ovšem je to mile civilní, na  mě možná až moc ženský film, ve kterém se mi dost líbila Marta Issová coby knihovnice postižena Anspergrovým syndromem. Za zmínku také stojí neokoukaná  věrohodná Anna Cónová v hlavní roli a krásné kamerové záběry barevného venkova nebo naopak temného lesa při noční vyjížďce. (10.12.2023)

Tenhle film vymyslel nějakej můj tajnej nepřítel. Nellis, Issová, Krobot a Cina; to je pro mě jako pro astmatika rozkvetlá louka. O koních zase vím jenom to, že v říjnu běhaj po Pardubicích. Takže ty čtyři moje hvězdy jsou něco jako metál za překvapení roku. No anebo jsem v tom letním kině usnul a něco se mně zdálo... (10.08.2023)