Menu

Fascinující umělecký thriller. Přestože nejsem velký fanoušek artových hororů, toto psychologické pojetí mne velice zaujalo. Nesourodé skupinky zúčastněných jsou dobře zvolené a každý má něco do sebe a jejich rozhovory chytře vyplňují volný čas. Na filmu se mi především líbí pozvolná gradace položek zahrnutých v menu a vývoj chování hostů až k finální rezignaci. Smíření s osudem je zde totiž velice působivě zachyceno. Jen je škoda, že plány šéfkuchaře nemají o něco hlubší myšlenku. Jeho důvody tak v mnoha případech působí povrchně a nebo jsou zkrátka odůvodněny jako ve správném čase na správném místě. Přičemž bych čekal, že bude každá osoba, stejně jako jídlo v menu, promyšlená do sebemenšího detailu. Být to zamotanější, neváhal bych udělit i tu poslední hvězdu. 75% (19.01.2023)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Další plytká satirická kejda postavená na prefabrikovaných postupech a snaživém maskování fastfoodových myšlenek konceptuální maškarádou. Není to ani pronikavý, ani zábavný, ani šokující. Není to nic. Pozvou vás na rafinovaný gastronomický zážitek a servírují načančané něco, co chutná jako burger z okýnka na Kačáku. Fakt ne, šéfe. (07.01.2023)

Výtečně rozehrané psychologické drama s výraznými prvky hororu v posledních minutách usne a již se nevrátí. Vystřídá jej vizuálně podmanivá scéna posledního chodu. Leonardo da Vinci odpustí, ale poslední chod se mi líbí více než jeho Poslední večeře. Navíc se poslední chod mění v satiru tryskající z rozpouštějící se čokolády. Celému filmu vévodí Hong Chauová, její Elsa má půvab nacistické dozorkyně, vyšinutá, komisní, chladná, zkrátka dokonale zahraná. Tento film zřejmě u široké veřejnosti nenajde pochopení, jeho ryze levicová orientace, každému nevoní. Ale své diváky si může přivábit výbornou atmosférou i černočerným humorem. (26.02.2023)

Hlavnou ingredienciou filmu The Menu je pre mňa Ralph Fiennes, na ktorého mám slabosť. Film je vlastne satirou, cielene mieri na snobizmus a lesk prepychovej a luxusnej gastronómie a povrchnosti, kde sa platí za zážitok prchavý ako je charakterová pevnosť jeho konzumentov.  Pre vybraných hostí a vybranú spoločnosť , na špeciálnom mieste je pripravené bohaté degustačné menu, ktoré v konečnom dôsledku veľmi nechutí, prečo tomu tak je, prezrádzať pochopiteľne nebudem kvôli spoileru. Potenciál film je obrovský, akosi však nebol využitý dostatočne. Šéfkuchár je posadnutý svojou prácou, dokonalosťou a stal sa majstrom svojho remesla za cenu deštrukcie normálneho života. O jedle hovorí ako o pôžitku a palive pre naše telo a psychiku, nie je určené na fotenie, ale užívanie a pravý pôžitok z neho je o ochutnávaní, nie konzumovaní. Pre šéfkuchára je čoraz náročnejšie prekvapiť a uspokojiť určitú skupinu konzumentov. Veľa momentov sa mi naozaj páčilo, sú však aj také, ktoré zostali len teatrálnymi pasážami bez hlbšieho zmyslu. Prednosť dostal na oko dokonalý vizuál a akcia s trochu krvi. Príbeh sa dômyselne rozplietol cez gradáciu vyhrotených a neočakávaných situácií, záver zostal podľa mňa v rozpačitej póze. ...viem si predstaviť, že niekomu takéto "menu" mohlo chutiť. Na mňa veľa čierneho humoru, cynizmu, psychologickej nevyváženosti, veľa dobrého odviedli herci, na čele s Ralphom Fiennessom, ktorý svojou mimikou a talentom utiahol nie jeden film. (22.07.2023)