Menu

Tohle filmové Menu spoléhá na vrstvení zábavných chodů, z nichž sice mnoho nevyplývá, ale celkem dobře se na to dívá. Éterická Anya Taylor-Joy je navíc překvapivě důstojnou protivnicí ďábelskému kuchaři Ralpha Fiennese. Jako oddychová jednohubka pro lehce náročnější diváky tedy Menu funguje, nároční milovníci promyšlené konceptuální kuchyně si však musejí nechat zajít chuť. Více zde. (25.11.2022)

Fascinující umělecký thriller. Přestože nejsem velký fanoušek artových hororů, toto psychologické pojetí mne velice zaujalo. Nesourodé skupinky zúčastněných jsou dobře zvolené a každý má něco do sebe a jejich rozhovory chytře vyplňují volný čas. Na filmu se mi především líbí pozvolná gradace položek zahrnutých v menu a vývoj chování hostů až k finální rezignaci. Smíření s osudem je zde totiž velice působivě zachyceno. Jen je škoda, že plány šéfkuchaře nemají o něco hlubší myšlenku. Jeho důvody tak v mnoha případech působí povrchně a nebo jsou zkrátka odůvodněny jako ve správném čase na správném místě. Přičemž bych čekal, že bude každá osoba, stejně jako jídlo v menu, promyšlená do sebemenšího detailu. Být to zamotanější, neváhal bych udělit i tu poslední hvězdu. 75% (19.01.2023)

Kritika snobů a luxusních restaurací ve zvláštní kombinaci černé komedie a hororu. Film má největší sílu, když divák neví o čem bude a hlavně ve výborném výběrů herců v čele s chladným Fiennesem. Našla by se celá řada lépe zvládaných filmů z podobného ranku, ale bavil jsem se dostatečně dobře, abych odpustil ne úplně zvládnutý konec i to, že je divákovi vše servírováno až moc okatě. (11.01.2023)

[65%] Viděno v kině v rámci CSFD projekce. Trailer na tento film mě moc nezaujal, ale nakonec jsem přeci jen vyrazil. Krom toho jsem na CSFD projekci nebyl dlouho, takže tak. A nyní k věci. Jak se mi to vlastně líbilo? No, zpočátku mě prvních asi 20-30 min těžce nebavilo. Pozoroval jsem všelijaká jídla o kterých jsem nikdy neslyšel a celkově mě postavy na začátku nebavily. Jenže pak se to naštěstí začalo rozjíždět, Ralph Fiennes mě jako „Voldemort“ v kuchyni – šéfkuchař začal bavit, a to až do konce. Prostě ujetého psychouše zahrál na výbornou. I ta Anya Taylor-Joy mě docela bavila, zejména ve finále. Ostatní herci tak nějak průměr. Od tohoto snímku jsem nic extra neočekával, říkal jsem si, jak moc to ujeté bylo. Zde to naštěstí bylo pitomé takovým způsobem, že mě to docela i bavilo – myslím tím, že jsem se párkrát zasmál. Krvavé to bylo tak akorát, žádná velká nechuťárna tam nebyla, čekal jsem, že to bude ještě víc, ostřejší, ale neva. Dějově je to takové nemastné, neslané, vlastně mě nic nepřekvapilo, žádné velké zvraty ani nijak působivější pointa na konci. Samozřejmě krom skvělého slovního zúčtování Taylor-Joy vs Fiennes, kdy jí „Voldemort“ připravil konečně pokrm, který jí i chutnal – klasický cheesburger. Jenže měla tak velké oči, že si ho musela nechat zabalit s sebou. Haha. Nicméně, pohoršen z filmu až tak nejsem, pecka to není, a hlavně je škoda, že to nebylo víc postavy a dějem hlubší a trochu inteligentnější. Do takových, když to přeženu slovně Tarantinovek či trochu podobně vzdálených filmů to má hodně daleko. Takže konec vyjde do ztracena. Ale jak říkám, já se bavil, nenudil jsem se teda krom toho zdlouhavého úvodu; zasmál jsem se, a hlavně si film udržel mou pozornost díky šéfkuchaři Fiennesovi. Mé kamarádce se to vedle mě v kině líbilo asi o dost méně, jak mi cestou v dopravě domů se smíchem opakovala, ale co už. Haha. (16.11.2022)

Sociopat otrávený vařením jídla pro nevděčnou společnost, která ubližuje jeho osobnosti a jeho umění. Nepochopený umělec. Odpadlík ve vysokých patrech smetánky. Hlavní protagonista a antagonista v jednom se pokusí vytvořit nejhlubší pomstu a poslední odkaz dokonalosti v poskytování nejlepších pokrmů. (04.02.2023)