Spolu

Michal: "Mami, já jsem to vědel, já jsem to vědel!" Film stojí na troch hlavných postavách a nikto viac ani nie je potrebný, aby sme pochopili posolstvo príbehu. Ak máte v rodine niekoho s určitou mierou zdravotného alebo mentálneho postihnutia, do filmu sa plne vcítite. Vysoko hodnotím výkony všetkých troch hercov, Štěpán Kozub ma však v tejto úlohe prekvapil. On to nehral, tú rolu si užíval a dal do nej všetko, bez toho, aby pôsobil smiešne alebo neuveriteľne. Film, pri ktorom si uvedomíte, že ak ste sa zasmiali, v skutočnosti je za tým vážna chvíľa. (20.05.2023)

Aneb herecký koncert s tragicky špatnou dramaturgií a scénářem. Docela by mě zajímala  ta francouzská divadelní hra, jejíž adaptací tohle naše Spolu je. Zda i tam se scénář dopouští takových nejapností.  Začnu ale od toho dobrého, Štěpán Kozub. Trailer mne sice trochu děsil, ale to byla mýlka. Autistu zahrál skutečně bravurně a smekám klobouček, až mrazivě věrohodný obrázek. Tím ale téměř končí vše dobré, co Spolu nabízí. Téma o rodině, jenž se potýká s autismem, nás přitom s manželkou do kina přitáhlo.  Navíc je to snad poprvé, pokud se nemýlím, co se v české kinematografii jako hlavní náplň hraného kinofilmu autismus vůbec objevuje. A teď tedy možná trochu nesouvisle ta negativa: K rodině se jen po dvou letech odloučení vrací dospělá dcera, která na svého autistického bratra a jeho eskapády hledí  zděšeně jako by je viděla poprvé. Proboha proč? Autistický bratr se v pěkné scéně při luštění křížovky vyjádří nádherně autenticky k citovému rozkolu mezi  matkou a jeho sestrou, ovšem tuto scénu pro mě zcela nepochopitelně autoři spláchli do hajzlu tou předcházející, kdy se Michal zázračně ze svého autismu "probouzí" a zřejmě  návodně pro diváka neznalého autismu své pocity sděluje naprosto přímočaře.  A tohle vodění na ručičku světem autismu tu na diváka čeká ještě několikrát, Proboha proč?  Některé dialogy jsou pak na pěst (Možná jsem ta kariéristická mrcha, jak o mě tuhle říkali v kanceláři) - Asi se ani nebudu ptát proč, jen obracím oči v sloup.  A tak zatímco některé scény či výstupy dokázaly zabrnkat na city, třeba Žilkové mateřská mantra - "On mě potřebuje, já se o něj starám ráda", tak další  je naprosto znehodnotí. Nahoru, dolu jsem ale vcelku očekával, čili až do samotného závěru jsem byl i relativně spokojený. Nicméně závěrečné "rozuzlení" ve mě i teď rezonuje odpadovými pocity. Tak trochu SPOILERY:  Pominu-li naprostý a vlastně neodpustitelný faktický nesmysl o autismu způsobeném úrazem, tak se mi ze závěrečného zvratu, který de facto opodstatňuje bezbřehou lásku a sebeobětování Michalovy matky, chce zvracet. Jinak by zřejmě svého jiného syna určitě až tak nemilovala.. tak s tímhle mi běžte do prdele, pánové. A korunu dodala "fantasy tečka" v podobě andělsky přívětivého centra pro autisty, kam je možné takového člověka umístit raz dva (to ale ani ve Francii nemají, natož u nás) a navíc po převedení péče  oproti jednomu  podvodně získanému podpisu v kuchyni.  Tak teď nevím, jestli si se zakončením své hry nevěděl rady již autor předlohy nebo tady pánové Laňka a Miller.  Příště to prosím zkuste nejen s citem (ten tam byl , proto také ne odpad) ale i s rozumem, kluci. Dvě za cit a Štěpána. (30.09.2022)

Další potvrzení toho že češi neumí točit jiné filmy než trapné komedie (Troška a jemu podobní) nebo dramata o nefunkčnosti rodin. Nic jiného jsem snad za posledních 20 let neviděl (pominu asi 4 pokusy o něco jiného) + samozřejmě potvrzení toho že češi neumí hrát, protože i tady je velmi často cítit doslovné čtení scénáře, bez vlastního pojetí (musíš to říct tak jak to tam pan scénárista napsal) Někteří herci jsou sympatičtí a jiných už mám plné zuby (Žilková by už měla zmizet a věnovat se bulváru, hraní ji fakt nesedí) Hodnocení je nesnadné, kvality to má. (20.03.2023)

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)

Dôvod, prečo je tento film dobré vidieť, je Kozub! Ten človek vie tak hrať retardov, že dovi dopo. Prečo za toto nedostal Lva? Už čo viac by ste od neho chceli? Výkon úplne vo filme s nie až tak primerným dejom, len tie zvraty, len tie zvraty. Dalo sa vžiť s postavami, ich konajie bolo viac ako pochopiteľné a potom prišiel záver, ktorý to celé zobral a poslal do hoven. Výnimočný film hlavne obsadením a výkonmi, mierne nadpriemerný scenárom. 4 z 5 (30.05.2023)