Nenápadný půvab buržoazie

Kdepak náš starý legrační provokatér Luis. Pokud kdy měl někdo povýšit na "umění" základní situaci, ve které se lidi prostě nesejdou ve správný čas a na správném místě, ani kdyby se rozkrájeli, tak to měl být právě on. Sice vidět v životě víckrát než jednou tvář Fernanda Reye v hlavní roli shledávám naprosto marnotratně zničeným časem, ale budiž. Nadto jsem chtěla vidět i v jiné roli Delphine Seyrig, než jen jako postmoderní Bathory. Takže jsem to nakonec celé přežila, několikrát jsem shledala zdejší humor natolik absurdním, až se stal nakonec přijatelným pro salvy smíchu, ale nikoli jako na běžícím pásu. (11.04.2013)

Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab. (27.11.2008)

Hodně zvláštní film. Když jsem ho v mládí viděla poprvé, připadal mi takový příjemný, lehce plynoucí a poněkud zmatený, ale proti peckám jako Zvětšenina nebo Sladký život, kterými jsem tehdy byla uchvácená, přece jen trošku nemastný neslaný. No jo, byla jsem mladé tele....Teď jsem díky ČT a jejich projektu Velikáni filmu (konečně, třikrát hurá!!!) viděla znovu a vida: to příjemné uplývání zůstalo, ale navíc už jsem si vychutnávala různé narážky a absurdity, a usmívala jsem se a přitom mi šel občas mráz po zádech. Stéphane Audranová jako prvotřídní snobka skutečně neodolatelně půvabná, stejně jako zločinec v rukavičkách (a nejen v tomto filmu) Fernando Rey. Jako estét musím opět ohodnotit to, jak jsou ve starých francouzských a italských, potažmo zde i španělských filmech vždycky výborné kostýmy, interiéry, prostě celková vizáž lidí, budov i měst, nadčasová elegance všude.... (20.02.2012)

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). (11.05.2012)

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)