Iveta - Série 1

Zatím převládá opatrné nadšení, které se ale často snaží odběhnout k lehkému zklamání. Chvála naštěstí převládá, což je důvod, proč jsem se přes původní 50% hranici přehoupnul. V prvé řadě za to může skvělý casting, naprosto netypický vizuál (který režisér Samir buduje pro jeden důležitý moment) a velmi vydařená hudba Ondry Brzobohatého. Na druhé straně masky moc dobré nejsou, minimální rozpočet se sice snaží kreativně skrýt ve snovém retro kabátu, využívající nadměrnou hloubku ostrosti s nízkou clonou, ale že jde o jeden velký finanční kompromis se zakrýt nepodařilo. Hned bych také vystřihnul zbytečnou vojenskou vsuvku, která tam prostě k ničemu důležitému není a rozhodně bych se v tomto případě přiklonil k původnímu audiu písní, neboť Vodochovský zpívat moc neumí (i když se určitě snaží). Za největší problém však považuji neúplnost celého životopisného spektra, které Ivety život ukrýval. Takhle jde o velmi uspěchaný a zkratkovitý pohled, jenž by možná vystačil na jeden film, ale v rámci seriálu (či série) se mohl soustředit dál a mnohem víc do hloubky. PS: A docela si s tímto castingem přeji nějaký spin-off, třeba zrovna o Štaidlovi. (14.03.2023)

Líbili se mi oba představitelé hlavních postav, Vojtěch Vodochodský mě v roli Petra Sepéšiho fakt ohromil. Vedlejší postavy byly hrozně jednorozměrný, příkladně pan Bartoš byl stejně divnej patron v Ivetiných pěti i dvaceti. Důvod proč by to tak mělo být? Netuším. Podivnejma existencema se to tady jen hemžilo, a to se přitom zatím na scéně neobjevil Tříska, Pomeje, Rychtář, Martucci, Macura…. Koukal jsem na to s 18-ti letým synem a ten vůbec nepochopil, že Sepéši umíral jako hvězda. Kam se poděly všechny ty prachy, co vydělali? Ten radioaktivní spad z Černobylu u Sepéšiho v ložnici a nejen tam nebyl úplně OK, ale budiž… (01.06.2024)

Pořád si říkám, že by jediným kladem Ivety nemělo být to, že v podstatě bulvární televize natočila o (víceméně) bulvární zpěvačce nebulvární seriál. Jenomže - co dál? Vizuál je vymazlený a promyšlený, herci výborní, Michal Samir strávil v rešerších pět let, ale na výsledku je to znát jen napůl - je dobře, že poznáváme Bartošovou nejen jako popovou panenku, hrozba od mužů jejího života je taky dostatečně naznačená, ale to je tak bohužel vše. Je dobře, že se tvůrci rozhodli ve vyprávění pokračovat, aspoň se člověk může opatrně těšit. (23.08.2022)

Překážek moc překonat nemusela. Alespoň tehdy. Na zkouškách takhle nikdy nezazpívala, udiveně reaguje (mimochodem skvělá) sbormistryně Jana Boušková. Jihlava má být katapultem pro chlapce a děvčata od Aše až po Košice. Skončila vysoko, ale na nepostupovém místě, přesto za ni domů do Beskyd přijíždí (mimochodem skvělý) producent Igor Chmela s dalším účastníkem talentované soutěže Petrem Sepešim, kteří jí mají pomoct (a hlavně sobě) do vyšších pater československé pop music. I když otec (mimochodem skvělý) Miroslav Hanuš nesouhlasí, pohádka může brzy pokračovat, zatímco pasivní, neustále zasněná či vyplašená Iveta se ani nemusí moc snažit či někomu vzdorovat. Zatímco Sepéši (ač Ivetě hlasově nestačí) míří vysoko, ona místy „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Scénář dělá vše za ni, ona prostě jen ve vhodný okamžik potká třeba Ladislava Štaidla. Herecky mi duo Fialová a Vodochodský sedělo. Praze chybí šedivost, životu v komunistické diktatuře se vyhýbáme. Výsledek si nechce nikoho rozhádat, což ovšem vede k jakési beztvarosti. Třetí epizoda za mě nejsilnější. (09.05.2023)

Na začátek kariéry Ivety Bartošové si vzpomínám, jako by to bylo včera. První série věnující se tomuto období má sice spoustu nedostatků, ale stejně jsem se u některých momentů upřímně dojímala. Herecký výkon Anny Fialové v titulní roli je natolik přesvědčivý, že v ní tragicky zesnulou zpěvačku opravdu vidím, ačkoliv jí není vůbec podobná. Pokud tedy chtěli tvůrci navodit především Ivetinu esenci, tak se jim to, myslím, povedlo. (70%) (15.05.2024)