My všichni školou povinní

Tradici českého dětského filmu se rozhodla Markéta Zinnerová zúročit rovnou v celém seriálu ze školního prostředí. A řekl bych, že úspěšně. Dialogy sice šustí papírem, ale to není na škodu. Seriál i přes své soudruhování překvapivě nezavírá oči před ničím. Melouchaření, zjišťování, který rodič osmáka, co potřebuje na školu, by se mohl hodit a další. Navíc bych řekl, že spousta herců se tady opravdu překonává. Naprosto skvostnou Vránovou a Šimáčka chválí každý, ale jedno ze svých nejlepších představení tady předvádí i Bohdalová (takhle ztvárněné následky rozvodu, to se jen tak nevidí). Nemluvě o dalších v čele s klasickou kamarádkou Fišerovou, mentorem Sovákem (here nesnášející natáčení s dětmi, ale hrající snad ve všech filmech a seriálech pro děti), nervózní důchodkyní Bohdanovou, pozitivní Medřickou, tradičně výbornou Havelkovou, excelentním melouchářem Augustou, starostlivou mámou Syslovou, naivní Praisovou (ve scéně na třídních schůzkácn naprosto fenomenální), budižkničeu Štěpničkou a spoustou dalších, kteří se zde mihli třeba jen v sotva epizodních rolích. A výhrady nemám ani ke zde občas v komentářích kritizovaným Vladykovi a Žilkové, kteří jsou spíše oběťmi skvěle napsaných (a ještě skvěleji zahraných) vedlejších postav. Trochu jsem nepobral roli Jiřiny Švorcové, která akorát přizvukuje na poradách, ale když chce ředitelka něco důležité řešit, tak to řeší s Hadrbolcovou. Co mi vadí, je ústřední melodie, která je sice moc pěkná, ale jednoho by poslala do deprese, přestože seriál, i přes řešení mnoha vážných a neveselých problémů, má i veselou stránku. Takže hudba se podepisuje na jeho extrémně pochmurném vyznění, které, jak je vidět, vadí i mnoha komentujícím zde. (07.01.2019)

Tenhle serial jsem nemel nikdy moc rad, ani jako dite skolou povinne v dobe, kdy ho zacali vysilat. Karfika si sice pamatuju dodneska, ale tu jeho postavu jsem nejak uplne nepobral, a zbytek mi prisel nejaky takovy hystericky (hlavne vytecna Vranova, z te mam nocni mury dodnes)... Natoceny to spatne neni, figury jsou jasne a srozumitelne, ale stejne to proste rad nemam. Takze zaujaly jen 3 dily s Karolinou, ze sberatelskych duvodu... :-) P.S.: neprehlednutelna postava tohoto serialu je samozrejme tez Jana Janatová-Havlátová. (a taky jsem tam zaregistroval Moniku Kvasnickovou) (09.03.2013)

Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně. (09.11.2008)

Možná mě tu bude někdo za můj názor kamenovat , ale nezdá se mi, že by tenhle seriál byl kdovíjak prolezlý komunistickou propagandou. Všimněte si dělnické rodiny Hrdinových, která zrovna neoplývá opěvovanými vlastnostmi socialistického člověka. Naopak odráží realitu, jakož i z větší části celý seriál. Jsou tu postavy celkem milé i naprosto nesnesitelné, tak jako v životě. Mě jako liberečandu nejvíc berou scény natáčené v obchodním domě Ještěd, který bohužel skončil rozebraný ve šrotu a taky MADRIDSKÝ MEJDLO Jirky Olivy. (29.09.2012)

V době prvního vysílání jsem My všichni školou povinní zrovna nevyhledával. Chodil jsem na základní školu a neviděl jsem nejmenší důvod se jí věnovat ještě v televizi. Dnes, ale musím říct, že svou kvalitu má, přestože tehdy jsem jej považoval spíše za nezáživný průměr. Scénář M. Zinnerové a tolik dobrých herců pohromadě nemůže dát úplně špatný výsledek. Vzpomíná se na Tomáše Holého coby velkou dětskou hereckou hvězdu, ale Milan Šimáček zde, řekl bych, přímo exceluje. Potěšil i dvacetiletý žák základní školy Michael Hofbauer, který sice hrál to co vždy, ale skvěle. 70% (22.04.2020)