Němá tajemství

"Bude to dobrý... Musí!" Tak tento Mašinuv film je víc než dobrý. Je výborný protože tu funguje snad všechno. Námět a pointa jsou neotřelé a velmi současné (nechci spoilerovat ale ufff ..). Zpracování (propojení krimi vyšetřování a psychologického dramatu) je vskutku neotřelé. Do skoro poslední chvíle si říkáte, kdo ze tří žen na scéně je větší mrcha.. Herecky mě z nich tedy nejvíce seděla Jana Plodkova, protože byla nejvíc uvěřitelna. Ale s žádnou že zbylých hereček jsem neměl problém... Každopádně k tomu všemu je třeba připočíst úchvatnou hudba Karla Havlíčka ale  i pěknou kameru Skoro si tak ve finále kladu otázku proč na Oskara pouštíme druhý Mašínův letošní počin. Tento film mi zvláště svým tématem (nechci ani naznačovat) přijde, že by mohl mít potenciál oslovit i diváky mimo ČR, ale uvidíme co nabídnou Bratři... (24.09.2023)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Vynikající scénář a vše skvěle zahráno. Jednání všech postav se dalo pochopit. Ač to bylo šíleně smutné, vůbec to nebyla jen depka. Skončilo to velkou nadějí, že jsou lidi schopni se na něčem dobrém domluvit. Že nad zákony a suchou řečí paragrafů je ješte něco víc, co má právo rozhodovat - srdce a rozum; musí ovšem být nutně ve shodě. (27.04.2024)

Vysporiadanie sa so životom s náhle ťažko postihnutým človekom:  z pohľadu pacienta, jeho rodiny a okolia. Pomalé, ťaživé dráma okorenené v závere o jeden dejový zvrat a zabrdnutie do tématiky ktorej sa podnetnejšie venoval film a Al Pacinom ešte pred rokmi. Príliš sa v takýchto hĺbavých, psychologických a pomalých filmoch nevyžívam, ale herci (Mitaš, Steimasslová) sú vo svojich rolách pomerne presní a záver poskytuje priestor na diskusiu a dáva tomu niečo "navyše". Na jedno pozretie okej. 55-60% (28.03.2024)

V předvečer Českých Lvů si doma pouštíme náhodně objevený český film, o kterém jsme neměli páru, protože jsme nezaznamenali jeho propagaci do kin, jeho plakáty, jeho trailer, nikde nic. Ale hraje tam moje oblíbená blondýnka Plodková, takže s chutí do toho. A výborné překvapení nás čekalo. Film je to tématicky hluboce zajímavý, napínavý, skvělé natočený a dějově vystavěný (byť jsem rozuzlení "kdo je pachatel" poznal o něco dříve než přišlo, ale to nevadí a ani jeho intenzitě neubírá), silně se opírající o výborné, vrstvené herecké výkony. A až v závěrečných titulcích zjišťují, kdo je scenárist(k)a (Nellis v té lepší formě) a kdo stojí za režií (Mašín). Bravo. Za mě osobně ten (nej)lepší český film loňského roku! 85% (13.03.2024)