Pád domu Usherů

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino. (23.10.2023)

Už hodně dlouho jsem neměla chuť psát komentář. Ne pro někoho jiného než pro sebe. E.A.Poe je - byl nevídaný umělec (a nevím, kdy lépe použít přívlastek nevídaný). Samozřejmě není pro každého. On ne každý má predispozici k pochopení či ocenění jeho díla. Ale dnes mám chuť sdělit vesmíru, jak moc mě tato minisérie dostala. Ještě půlhodinu po posledních závěrečných titulcích sedím a vnímám to mrazení v zátylku. Neskutečné. Každý díl má svůj smysl. V každém díle poznáte Poea. Každý kousek zapadá přesně na místo, aby vytvořil celek. Udělejte si na to čas. Udělejte si čas na sebe a darujte si kousek uměleckého díla. (31.03.2024)

Kupodivu zajímavě pojatá adaptace děl E. A. Poea. Co epizoda, to originální smrt. A co epizoda, to jeden člen rodiny Usherů. Přímočaré, jednoduché, ale na druhou stranu příliš a příliš natahované. Mike Flanagan je můj oblíbenec. A vše, co na něm mám rád tu naleznu. Ale je to tu dramaturgicky příliš rozvláčné, občas až nezáživné. Řada postav, které vám nepřirostou k srdci a nechcete s nimi trávit čas u TV. To se na mém hodnocení nejvíce podepsalo. Přesto ale nezastírám kvality, které některé díly mají. Za zhlédnutí pro fandy hororu to jednoznačně stojí. Ale můj režisérský oblíbenec si tu vybral slabší chvilku. 75% (04.11.2023)

Seriál Pád domu Usherů mi znovu dokazuje to, co vím už pár let. A to že Mike je Flanagan neskutečně talentovaný. Režisér a scénárista Mike Flanagan patří mezi nejlepší hororové tvůrce současnosti a mě jako diváka baví všechny jeho projekty. Flanagan jako tvůrce hodně moc přemýšlí a snaží se vytvářet něco více, než jen "další obyčejný strašidelný příběh". Žádné obyčejné lekačky, zbytečná a šokující brutalita, prostě nic, co funguje jen na první dobrou. Flanagan má nakoukáno a taky načteno, zná pravidla žánru a taky s nimi umí pracovat ve svůj prospěch. Chápe, že nemusí spěchat, pokud divákovi předloží zajímavý a napínavý příběh, jenž udrží jeho pozornost. A to se mu v tomhle seriálu povedlo velmi dobře. Osobně jsem si užil tu hru, kterou s námi Flanagan hraje. To jakým způsobem jsou dávkované informace, jak se mění tempo a stylizace epizod, případně jak vše podstatné vychází z Poea a skládá se mu tím obrovská pocta. Je to krásná hra s divákem. Jen na ní divák musí přistoupit, protože když to neudělá, tak by mohl dost narazit a nudit se. Flanagan rád do hry zapojuje černý humor, absurditu a text samotného Poea. Některé dialogy jsou díky tomu úžasné a já si dané scény vracel zpět, abych se na ně mohl znovu podívat. Flanagam je prostě výborný vypravěč a umí své seriály prodat. Hodně moc se mi líbí, že Flanagan se ve svých projektech obklopuje lidmi, se kterými už točil a je s nimi na stejné vlně. Díky tomu herci podávají skvělé výkony a parádně funguje chemie mezi nimi. Bruce Greenwood je zde parádní a podává skvělý výkon a některé jeho scény jsou perfektní. Carla Gugino je neskutečná femme fatale a krade si každou scénu pro sebe. Gugino výborně mění herecké polohy a podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Mark Hamill dostal velmi vděčnou roli a jeho herecký projev mi sedl. Willa Fitzgerald a Zach Gilford jsou velmi dobře sehraný a jejich scény jsou dost silné. Trochu jsem měl problém, že některé postavy nedostaly moc prostoru a občas působily jako karikatury. Problém je, že i "děti" z rodu Usherů neměly moc prostoru a proto mě emocionálně moc nemrzelo, co se jim děje. Vím, že to byl účel, ale kdyby se každému věnovalo o trochu více prostoru, tak by to fungovalo lépe. Pád domu Usherů je povedený seriál, který mi sedl a já si ho užil. (20.10.2023)

// Ztráta, láska, víra, cokoli, o čem byl Půlnoční klub, a nakonec chamtivost. Flanaganova seriálová jízda na Netflixu končí nikoli jeho nejsilnějším dílem, ale ani ne tím nejslabším. Poetické to sice bylo až na půdu (nebo do sklepa), nevýhodou retrospektivy u podobného příběhu ovšem je to, že ztratíte veškeré potenciální napětí. Navíc chamtivost prostě není tak silná emoce jako ty předešlé, opakovaná sázka na ty samé herce ubírá kouzlu nepoznaného, a smrt à la Nezvratný osud je super poprvé, možná podruhé, rozhodně však ne posedmé. Užíval jsem si tradičně kameru i hudbu, Flanaganovy epizody byly skvěle zrežírované, Bruce Greenwood a Carla Gugino tady podali životní výkony, na víc než 7/10 se ale nevyšplhám. Havran promine. Nicméně na Temnou věž se těším, to zase jo. (18.10.2023)