hroubek

Když, před devíti lety poslal George Miller do kin Šíleného Maxe: Zběsilou cestu, tak mi v kině spadla pusa až na podlahu (ne jen mě), a ještě než skončil film, tak jsem věděl, že jsem viděl mistrovské dílo. Miller ze sebe dostal to nejlepší, a vytvořil film, který já osobně považuji za jeden z nejlepších akčních filmů jaký jsem, kdy viděl. Zběsilá cesta je filmařský zážitek, který mohu vidět kdykoliv, a mám ten film hodně moc rád. A teď se Miller rozhodnul, že to zkusí znovu. Režisér George Miller si zaslouží můj obdiv, protože se mu znovu povedlo natočit parádní film, který je pastvou pro oči, je dravý, nekompromisní a jeho akční scény jsou opět fantasticky vymyšlené, realizované a řemeslně zrežírované. Nevím, jak se to Millerovi povedlo, ale klobouk dolů. Moc hezky se na jeho film kouká, protože je vidět, že to má Miller vymyšlené do posledního detailu, a ví co chce odvyprávět. Miller moc dobře pochopil, že tentokrát nemá na své straně moment překvapení, a diváci moc dobře vědí, co je pravděpodobně čeká – totéž potkalo i Jamese Camerona s Avatarem 2. Takže se rozhodl, že nám dá trochu jiný film, než čekáme. Zběsilá jízda byla jedna velká honička. Furiosa má mnohem filmovější příběh a vyprávění, postavy jsou propracovanější a lépe se s nimi pracuje. Totéž platí i pro motivace a i vykreslení světa. Miller nám krásně rozšiřuje svůj svět, přináší nové lokace a postavy, a využívá postavu Furiosy jako průvodce tímto šíleným světem. Toto rozhodnutí já hodně kvituji, protože díky tomu jsme dostali film, který sám osobě obstojí, není pouhou kopírkou Zběsilé cesty a nabídne nám i něco jiného, než jen akci. Z logických důvodu se nemohlo vrátit původní obsazení ze Zběsilé cesty, ale to v tomto případě nevadí, jelikož jsme dostali jiné kvalitní obsazení, které film úplně v pohodě utáhne. Anya Taylor-Joy mi už několikrát předvedla, že je výborná herečka a zde je velmi přesná. Krásně odkoukala jakým způsobem Furiosu zahrála Charlize Theron, a sama k tomu přidala další vrstvy a nový psychologický rozměr. Taylor-Joy má velké charisma, v akčních scénách je uvěřitelná, a umí si získat naší plnou pozornost. Jako divák jsem jí naprosto s přehledem věřil její zuřivost, odhodlanost, a i bolest ze ztráty domova a rodiny. Chris Hemsworth má velmi vděčnou roli a užívá si jí v každé scéně. Hemsworth svým výkonem tlačí hodně na pilu, a jede na hraně jisté sebeparodie, ale v tomto případě je to ku prospěchu. Jeho postava je šílenec, který se jako šílenec i chová, a Hemsworth do toho dal všechno. Ve vedlejší roli mě velmi příjemně překvapil Tom Burke, jenž má hezky napsanou postavu, dobrou příběhovou linku a hraje stylem, který připomene výkon Mela Gibsona v původní trilogii. Hodně mi sedla chemie, kterou má Burke s Taylor-Joy. Jejich scény jsou opravdu moc povedené, a ke všemu dávají Furiose další rozměr a polohu. Furiosa má spoustu kladu. Od propracovaného příběhu, rozšíření světa nebo práci s postavami. Velmi velkou radost mi udělal konec a závěrečná konfrontace s hlavním padouchem, jelikož je úplně jiná, než jsem čekal. Film se může pochlubit výbornou technickou a vizuální stránkou. Je krásné, když jsou na filmu peníze vidět. Tvůrci si zde vyhráli s rekvizity, se scénografii nebo s kostýmy a masky. Samotnou kapitolou jsou zde všechny dopravní prostředky, které jsou opět fantasticky udělané. Velkou pochvalu si opět zaslouží akční scény, protože jsou výborně udělané a vymyšlené, a kaskadéři si zaslouží velkou poklonu za to, co předvedli. Další věci, které si zaslouží pochvalu jsou prvotřídní střih, kamera, hudba a zvuk. Furiosa: Sága Šíleného Maxe je ten typ filmu, o kterém můžete s čistým srdcem tvrdit, že jde o audiovizuální zážitek, který je potřeba vidět v kině. Film se mi hodně líbil, ale nějaké ty chybičky by se přesto našly. Některé scény a sekvence mají ošklivější triky a určitě měly vypadat lépe. Osobně mi zde chyběla nějaká velká opulentní scéna, která by byla audiovizuální porno, jako to bylo v případě Zběsilé cesty – jízda v bouři. Prostě scéna, po které budete hledat čelist na podlaze. I zde jsou působivé a zajímavé scény, u kterých je velká šance, že vám ta čelist spadne. Nicméně ty scény ve Zběsilé cestě jsou přeci jenom agresivnější, zběsilejší, a byly hlavně dříve. Popravdě mi, zde dost chyběla nějaká poctivá bitka, ve které by si postavy daly pořádně do těla. Je tu ještě jedna věc, se kterou mnozí budou bojovat. Je to očekávání. Pokud čekáte velký akční náhul, tak ten nedostanete v takové podobě v jaké byste si přáli. Znovu to zopakuji, tohle je úplně jiný film, než Zběsilá cesta. Pro mě to zápor nebyl, ale je mi jasné, že pro někoho to bude největší chyba. Furiosa: Sága Šíleného Maxe je hodně povedený a zábavný film, který jsem si v IMaxu moc užil. Není to bezchybná podívaná, a bohužel to není kinematografický milník, jakým byla Zběsilá cesta. Nicméně, to nic nemění na tom, že Furiosa je kvalitní film, který má spoustu kvalit, a co se týče řemesla, tak jde o špičku v oboru. Film nabízí krásnou audiovizuální podívanou, výborné akční scény a další spoustu precizně udělaných věcí. Takže neváhejte a běžte do kina, protože si to tenhle film a jeho tvůrci zaslouží.

Moc jsem se těšil, protože ta zápletka zněla parádně, je tady výborné a přesné obsazení, a Guy Ritchie si teď točí to, co ho zajímá a baví. Jsem rád, že mohu napsat, že se film povedl a já jsem ve výsledku spokojený. Jsem spokojený, ale chtěl jsem být nadšený, a to se bohužel nestalo. Největší problém vidím ve scénáři, který toho chce říci a odvyprávět mnoho, a díky tomu všechny linky pokulhávají a místy jsou zbytečně ukecané a brzdí tempo. Paradoxní je to, že Ritchie nikdy neměl problém vyprávět zrychleně napříč několika linkami. Zde se mu to, ale vůbec nedaří. Naštěstí má film moc dobrou atmosféru, zajímavé a sympatické postavy, a stylovou režii, která čeká na moment, kdy se bude moc utrhnout ze řetězu. Po režisérské stránce se Ritchie hezky vyblbnul a závěrečná půlhodinka je super a já měl úsměv od ucha k uchu. Je to přepálené, nereálné, ale hodně zábavné. Dost tomu pomáhají herci, kteří si své role naprosto užívají. Henry Cavill mi v této roli dost sedl a bavil mě. Alan Ritchson má nejlepší scény z celého filmu a je radost na něho koukat. Eiza Gonzáles má dobře napsanou roli a zahrála to moc dobře. Ve vedlejších rolí jsou dost dobrý Til Schweiger, Alex Pettyfer nebo Henry Golding. Film má zábavnou akci, která umí být pěkně drsná a krvavá. Samozřejmě nechybí humor, a dialogové výměny. Nicméně, pravdou je, že jsem měl místy pocit, že Ritchie jede na půl plynu, a že bych si vlastně přál, aby se celý film mnohem více věnoval ústřední partě a jejich misi. The Ministry of Ungentlemanly Warfare je dobrý a zábavný film, ale čekal jsem o dost více.

Kdyby mi bylo deset, tak je to jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl. Režisér Adam Wingard se rozhodl, že vsadí na ještě přepálenější zápletku, než minule a udělal z filmu cheesy podívanou, která se nebere vůbec vážně. Je to ultimátní guilty pleasure záležitost, při které si mozek může dát voraz. Na rovinu přiznám, že jsem se místy královsky bavil, protože film je opulentní, megalomanský a furt se tam něco děje a sto metrové obludu se tam mlátí po celém světě a je to hrozně cool. Nemá cenu rozebírat zápletku, scénář, lidské postavy, protože tohle všechno slouží jen k tomu, aby se monstra mohly potkat a rozbít si držku a předvést MMA chvaty. Je opravdu fascinující, že tuhle podívanou, která je vizuálně a technicky parádní pořídil Windgard za sto dvacet mega, což je polovina toho co stál Flash, Marvels, Ant-Man 3 nebo další jiné blockbustery s hnusnými triky. Godzilla x Kong: Nové impérium je zábavný blockbuster, který chce diváky hlavně pobavit a to se mu daří moc dobře.

Stylově natočená podívaná, u které bohužel pokulhává příběh. O snímku Love Lies Bleeding lze říci, že jde o vizuálně působivý film, který má nádherně natočené scény a záběry. Režisérce Rose Glass se výborně povedlo zobrazit atmosféru konce osmdesátých let. Od retro stylizace, hudby, přes velký boom kulturistiky a posilování. Glass umí vytvořit parádně vypadají scény, jenž v sobě mají všechno. Jsou napínavé, jsou sexy, jsou nechutné, jsou působivé, a pak jsou taky i divné - ten artový konec nesedne každému. Glass je hodně osobitá a autorská režisérka a na filmu je to dost vidět. A já jsem s tím neměl nejmenší problém. S čím jsem naopak problém měl je scénář. Scénář, který není špatně napsaný, ale jsou zde momenty, u niž si budete říkat jen jedno slovo - proč. Kristen Stewart hraje velmi dobře a v této poloze se mi líbila. Katy O'Brian má velmi vděčnou roli a zahrála jí velmi působivě, a dokonce si krade většinu scén pro sebe. Ed Harris se mi v této roli líbil a je velká škoda, že kvůli účesu a několika scénám působí divně. Hodně příjemně mě překvapil svým výkonem Dave Franco, protože parádně zahrál svou postavu. Film má dobré tempo, působivé momenty a dobře napsané a zahrané postavy. O to více bohužel zamrzí logické lapsy a pár divných rozhodnutí a scén. Love Lies Bleeding je působivý a zajímavý snímek.

Dovedu si představit, že na papíře ta zápletka fungovala parádně, a že to všem připadalo jako skvělý a zábavný nápad. Bohužel jako film to moc nefunguje. Ethan Coen má hodně zkušeností, a o to více bolí sledovat, že tady nejsou vidět. Řemeslně je film v pohodě, ale po scénáristické stránce to drhne. Film má spoustu dialogů, vtipů a různých monologů, a pravdou je, že většinou to funguje tak půl. Někdy to padne na úrodnou půdu a pobaví to, a někdy je to prostě až moc divné. Margaret Qualley si svou roli užívá, ale místy zbytečně moc tlačí na pilu. Geraldine Viswanathan mi moc nesedla a s Qualley nemají tu správnou chemii. Ostatní herci nejsou špatní, ale opět platí, že jejich dialogy a momenty fungují tak na půl. Panenky na útěku mají několik povedených momentů, ale taky spoustu vaty a nudy. Takže pokud na ně koukat nemusíte, tak na ně nekoukejte.

Krotitelé duchů: Odkaz mi hodně moc sedl, a to nejsem žádný velký fanda původních filmů. Bylo vidět, že ten film má srdíčko, je dělaný s láskou a pro radost, a všichni kdo na projektu dělali se dobře bavili. Na pokračování jsem se těšil, ale první ohlasy mé nadšení řádně zmrazili. A bohužel zcela zaslouženě. Samotný film není špatný, má několik dobrých momentů, a nemůžu říci, že bych se nějak nudil, ale pravdou je, že mu chybí srdíčko. Všechno, co se ve filmu děje je sterilní, obyčejné a skoro bez nápadu. Naštěstí je tu pořád sympatické obsazení, které to drží na vodou. Krotitelé duchů: Říše ledu je film, u kterého zamrzí, že je obyčejný a svým způsobem lehce zbytečný, protože měl rozhodně navíc.

Parádní blockbuster, který mi dost sedl. Režisér Wes Ball mi v trilogii Labyrint ukázal, že je velmi talentovaný, má řemeslo v ruce, umí pracovat s atmosférou a napětím, a když na to přijde, tak mu nedělá problém ani akce. Ball dlouhou dobu připravoval komiksovou adaptaci Myší hlídky, ale to bohužel nedopadlo. Naštěstí dostal jinou příležitost, aby nám všem znovu ukázal jak moc dobrý je režisér a vypravěč. Ball odvedl topovou práci. Je hodně vidět, že film měl nějakou vizi, které se tvůrci pevně drželi a moc dobře věděli jaký příběh chtějí vyprávět, kam má směřovat, a jaký je jeho smysl. V tomto ohledu si zaslouží scénář velkou pochvalu. Režisér Ball předvádí velmi sebevědomou režii, na kterou se moc hezky kouká, a nejen kvůli luxusním trikům. Jsem opravdu moc rád, že jsem dostal film, kde je vidět, že tvůrci věnovali dostatek prostoru k představení nových postav a jejich světa. Je opravdu hodně sympatické, že tvůrci nikam nespěchají a dávají nám opravdu dost času, abychom postavy lépe poznali, než se rozjede hlavní zápletka a představí se hlavní záporák. Film v tomto ohledu působí jako seriál nacpaný do dvou a půlhodinového filmu, kdy každých třicet minut začíná nová etapa příběhu a vyprávění. A čistě z mého pohledu to dost dobře funguje, protože každá část příběhu nabízí něco nové a jiného. A tady se bohužel objeví jediný problém, který film má. Z mého pohledu nefunguje vztah mezi hlavním hrdinou a záporákem. Hlavní záporák nemá tolik prostoru, a je to celkem škoda, protože je napsaný dost zajímavě, a kdybychom s ním strávili více času, tak by to příběhu jenom prospělo. Z posledního aktu je trochu cítit jistá uspěchanost a určitě bych se nezlobil, kdyby ve filmu bylo o pár dialogů navíc. Království Planeta opic má fantastickou vizuální a technickou stránku. Triky jsou luxusní a realistické, a fakt moc povedené. Opravdu si tvůrci vyhráli s podobou post apokalyptického světa, který je hodně přírodní a skvěle vytváří samostatně fungující prostředí. Hodně se mi líbila hravá kamera od Guyala Padose a soundtrack od Johna Paesanoa - navázat na mistrovské díla od Giacchina je těžké, ale Paesanovi se to svým způsobem povedlo. Film může vypadat sebekrásněji, ale pokud nemá nemá srdce, tak je to jen pozlátko. Tady jsou srdcem filmu postavy, a herci, kteří jim dali život. Owen Teague odvedl velmi dobrý výkon a krásně kráčí ve stopách Andyho Serkise, který taky dokázal vdechnout život a emoce Caesarovi. Freya Allan velmi příjemně překvapila a je ve své roli hodně dobrá, a umí si ukrást několik scén pro sebe. Kevin Durand není špatný, ale je velká škoda, že nemá více prostoru. Totéž platí i pro Wiliama H. Macyho, které mu by slušelo taky pár scén navíc. Hodně silný herecký výkon předvedl Peter Macon a jeho linka se mi moc líbila. Království Planeta opic je dobrý a hodně povedený blockbuster, který mi udělal velkou radost a já doufám, že dostaneme pokračování tohoto příběhu.

Fajn hororový výplach s prvky černé komedie. Mám rád tvorbu Radio Silence, protože dělají zábavné horory, které se nebojí měnit pravidla hry a hrát si se žánrem. Fungovalo to u Krvavé nevěsty, i u obou nových Vřískotů. Proto jsem se taky těšil na jejich nejnovější film Abigail. Agigail je fajn hororová jednohubka, která má jeden zásadní problém. Tím problémem je to, že je v poslední třetině zbytečně překombinovaná a vrší jeden zvrat za druhým. Dokud se tvůrci soustředí na "klasickou naháněčku", tak je to zábavné a dobré. Jakmile začnou vymýšlet různé zvraty a změny chování postav, tak to jde do kopru. Po režisérské stránce odvedli Bettinelli-Olpin a Gillett hodně dobrou práci. Je vidět, že mají řemeslo moc dobře v rukou, umí pracovat s žánrem, napětím a vytvářet funkční atmosféru. Velkou pochvalu si zaslouží i za práci s charaktery, které jsou zde velmi hezky napsané. Každá postava je zajímavá a není to jen maso na porážku. Melissa Barrera má hodně vděčnou roli a je v ní dobrá. Dan Stevens si moc užil svou roli a je vidět, že se královsky bavil. Totéž platí i pro Kevina Duranda, který má nejsrandovnější scény. Kathryn Newton a Angus Cloud jsou dost fajn, ale na hlavní trojici se nechytají. Alisha Weir je ve své roli hodně dobrá a její výkon se mi líbil. Film má velmi slušné dvě třetiny, kde funguje všechno. Bohužel pro nás se to v poslední třetině zlomí směrem, který mi vůbec nesedl - ale třeba někomu sedne. Abigail je zábavný hororový výplach, který neurazí, ale taky nijak extra nenadchne.

Moc jsem si to užil a měl jsem skoro celou dobu úsměv od ucha k uchu. Stovky bobrů není film pro každého. Je potřeba se na něj správně naladit, přijmout to jak vypadá, jak tam věci fungují a prostě být otevřený k tomu, co dostanete. Já jsem to udělal a královsky jsem se bavil. Ten film má stovky šílených nápadů, výborně vypointované vtipy, desítky geniálních momentů, a tolik hravosti a nadšení, že jsem jen koukal s otevřenou pusou. Jsou tady věci, co musíte vidět, protože sebelepší popis by nedokázal vystihnout to, co uvidíte. Tvůrci to do nás perou vtipy a gagy celou stopáž filmu, a i když se místy začnou opakovat, tak je to pořád velká zábava, která nenudí, a dokáže vždy něčím novým překvapit. Největší problému filmu je ten, že je prostě moc dlouhý. Kdyby byl cca o patnáct až dvacet minut kratší, některé pasáže by se prostříhaly a zrychlily, tak by to fungovalo o dost lépe a bylo by to údernější. Stovky bobrů je výborná komedie, kterou si zamiluje každý, kdo měl rád Looney Tunes.

Zábavná česká komedie, která skoro vůbec není trapná (pár momentů by se bohužel našlo) a má zábavné a dobře napsané postavy. Režisér Tomáš Dianiška mi ukázal, že má hodně talentu a nebojí se ho ukázat. Jeho film je po vizuální a vypravěčské stránce působivý, zajímavý a hlavně zábavný. Je vidět, že Dianiška má nakoukáno a nebojí se to ukázat i ve svém filmu. Bavilo mě jakým způsobem se pracuje s charaktery, samotné dialogy mají něco do sebe, a z mého pohledu funguje i romantická linka - které je bohužel po hříchu málo. Kristína Svarinská mi v této roli hodně sedla a krade si každou scénu pro sebe. Kryštof Hádek je fajn, jen se jeho postava půlku filmu chová jako vocas, a těžko se mu fandí - jasně vím, že tohle byl účel. Taťjana Medvecká si svou roli dost užívá a má tu hezké momenty. Musím pochválit vedlejší obsazení, protože to mi hodně sedlo. Nováková je super, Polívková hraje to co vždy, a třeba Tereza Dočkalová mi svou komickou rolí vykouzlila úsměv na tváři. Škoda, že film nemá trochu lepší tempo, a místy se lehce tlačí na pilu. Lítá v tom je dobrá a zábavná česká komedie, která neurazí a dobře pobaví.