Utama

Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života. (07.08.2023)

Průměrná exotická festivalovka zobrazující život indiánů na bolívijských pláních. Respektive jejich tradiční způsob života, kterého se již drží již jen poslední staří vytrvalci. Většina jich už dávno odešla, nebo se odejít chystá. Má to v sobě takové to romantického kouzlo něčeho, co sice ještě trochu existuje, ale co nevidět zbyde už jen vzpomínka. Hezké, ale zároveň neobjevné a trochu očividné. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Hlavnou devízou snímky je bolívijská príroda, respektíve vidiek, pretože podobný príbeh s rovnakými klišé sme videli niekoľko stokrát. Môžete si ich pokojne škrtať, je tam všetko. Ale nijak zvlášť to neprekáža, pretože je to krátke, v podstate stále pravdivé a najmä je tam tá krásna príroda. Mimochodom pôsobí dosť apokalypticky, ono totiž aj do týchto končín zavítalo sucho spojené s globálnym otepľovaním. A medzi mládež zase mobily, takže vnuk je pri večeri na mobile, zatiaľ čo babka naberá polievku. A sme pri tých klišé zase. 70% (18.09.2022)

Až dokumentárně laděné nahlédnutí do míst, které - zvláště po roce sucha - toho k životu příliš nenabízejí. Z vyprahlé krajiny se postupně stává poušť, zvířata hynou, lidé odcházejí. Přesto je pro stárnoucího a nemocného muže snažší zemřít, než změnit způsob života. Láska a pouto, které váže indiánský pár je až dojemné. Škoda topornosti herců (neherců). A hudba nehudba v podkresu mne na sebe až příliš upoutávala. Píseň pod titulky pak byla z mého pohledu náladou zcela mimo mísu. Ale i přesto lepší tři… (03.07.2022)

Film, který mě zvláštním, zcela nečekaným a těžko popsatelným způsobem naprosto pohltil, a při jehož sledování jsem absolutně ztratil pojem o čase.... Ačkoliv má Utama dost jednoduchý, pomalý a rozjímavý příběh nepříběh odehrávající se v bezčasí jedné pusté krajiny daleko od civilizace – jelikož jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v jednoduchosti a obyčejnosti – a relativně skromnou neo-westernovou stylizaci, pokrývá velmi široké spektrum až intertextuálních nuancí a existenčních pravd na pozadí tradičního života bolívijských domorodých obyvatel, jež krom pastevectví a péče o stádo lam musí čelit ještě jedné úloze: realitě současnosti. Snímek je především pak velmi subtilní drobnokresbou, která akcentuje téma klimatické změny [konkrétně sucha a nedostatku nejcennější životní komodity: vody], kontrast mezi stářím a mládím, či motiv pomíjivosti života, ztráty domova a nevyhnutelném smíření se smrtí. Hlavní devizou je však samotný řemeslo, práce s neherci, minimalistickou poetikou i formálním jazykem, a v neposlední řadě pak esteticky precizní vyprávění obrazem, což dělá z téhle nenápadné festivalové artovky neskutečně podmanivou širokoúhlou cinefilní nádheru, kterou je nutno vidět v plný kráse na velkým plátně. Za mě (a doufám že nejen za mě) jde totiž o jeden z vizuálně nejuhrančivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl.... Esence poetic cinema. 9 lam z 10 (06.01.2023)