gemi

Takhle nějak mohla vypadat Hodina Sirael, kdyby měl Martin Frič koule a dotáhl její příběh do konce! Šutrovic Ema ve fantaskním divnofilmu, který má fascinující vývoj hlavní postavy, enormní (ale opravdu enormní) množství sexuálních scén a také (divno)vtip. Natočené a zahrané je to výborně, průměrný film to fakt není, ale je zkrátka... Specifický. Ano, zůstaňme u toho, že je specifický.

Takový potenciál! Skvělý námět s nezvládnutou dramatizací. Poslední čtvrtina je fajn, ale je nutno se k ní pronudit bez toho, aniž by se divák mohl ztotožnit s některou z postav. V závěru jsem si říkal - tyjo, tohle jsou fakt silné momenty! Jenže se mě absolutně nedotkly, nic ve mně nevyvolaly. Jen tak to prošumělo kolem. Škoda.

Tady se s tím hodnocením všichni asi úplně posrali. Něco tak debilního jsem dlouho neviděl. Vlastně je to shodou zlomyslných náhod PŘESNĚ čtyři roky, co jsem viděl něco ještě debilnějšího. Ze startu to vypadá zajímavě, ale postupně to jde dole kopcom. Druhou půlku už jsem vysloveně protrpěl, protože co s (blbě) načatým večerem, že? Takže to dorazím, co už. CGI těžce nevyvážený. Místy výborný a místy vysloveně špatný, ale vzhledem k rozpočtu vlastně mistrovské dílo. Na souši Godzilla působí jako po obrně, je vidět, že je to loutka. V ničem z toho ale nespočívá hlavní problém. Ten je v režii. Takovou míru nesnesitelného, infantilního patosu jsem dlouho neviděl, úplně mi z toho bylo za ty herce trapně. Logika je místy nulová a v závěru si režisér z diváka dělá vysloveně prdel. (Brojler alert!) Godzilla má být ve vodě hluboké 1.500 metrů, přitom je zřejmé, že stojí na dně a má vodu do pasu. Pak najednou dno asi zmizí či co, Godzilla se potopí... A pak se zase vynoří a zas má vodu do pasu. WTF?! Tohle není o rozpočtu, to je o ryzí stupiditě. Píšu si: Japonské filmy s Godzillou nebrat!

Takhle to dopadne, když nezbydou prachy a Černého Petra si vytáhne střihač. Vyjde z toho dvou a půlhodinové (!), velmi, ale opravdu velmi pppooommmaaallluuu se odvalující (f)artové soudní drama, plné nekonečných, rohypnoloidních konverzací. Nic pro mě.

Mnó, takový studentský film na steroidech.

Povedená taškařice jako od Tarantina. O čem to je? O neschopnosti přemýšlet jeden tah dopředu. A taky o tom, že když se má něco posrat, tak se to zaručeně posere. Ale teda big time!

Jako, ano. Asi to mohlo být scénáristicky pojato velkolepěji, protože narvat Wintonův příběh do 108 minut prostě nejde. Spousta nudných zoufalostí je roztahaná do tří hodin, ale TOHLE je film, který by si je fakt zasloužil. Vlastně je to spíš na seriál. Každopádně nenudí a v závěru jsem bulel jak želva, takže schopnost vyvolat emoce má 10/10. Akorát zkrátka nezbyl prostor na pokrytí Wintonova života poté, co to na něj prasklo.

To byla zase nuda jak prase! Druhý díl seriálu, plný předlouhých, patetických rozprav, které jsou střídmě přerušované občasným digitálním bordelem na pozadí šedohnědé, unylé pouště. Dlouho jsem se tak netěšil na závěrečné titulky. (Poznámka pro mé budoucí já: Jestli v roce 2028 skutečně vyjde třetí díl, tak raději sleduj mouchu srát, pomalinku se dloubej v hemoroidu nebo si přečti libovolnou knížku od Klause, ale Dunu používej výhradně jako substituci Rohypnolu!)

Antonín Panděras ve filmu, který vůbec ničím nepřekvapí a je tuctový jak fusekle, ale nenudí, neurazí a člověk si u něj odpočine. Proč ne?

Skvělý námět, debilní scénář. Pravda, umí vyvolat vertigo. Ne tak dobře jako 610 metrů nad zemí, ale umí. Ruce a nohy během sledování zpocené, jako bych je právě vytáhl z rybníka. Slabší tři.