Stvořitel

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval. (16.11.2023)

Vizuálně pohledná záležitost, po čase zase nějaké velkofilmově velkolepé scífko. Bohužel ale s tak urážlivě debilním dějem, že dokoukat ho bylo pro mě utrpením. Patetický a melodramatický výpotek o spravedlivém boji pronásledovaných robotů, robolidí i dobrých lidí (zde východních Asiatů a jednoho černocha), proti zlým a agresivním lidem ze Západu, kteří chtějí stále někoho ničit, zabíjet, ovládat, zotročovat (zde Američanům). A všichni zlí lidé jsou bez jediné výjimky bílí (stejně jako třeba v Avatarovi), na důslednou multirasovost se najednou překvapivě kašle. Nemusím snad zdůrazňovat, že tvůrci filmu, ti "užiteční idioti", jsou samozřejmě taky bílí. Ani jsem vůbec nepochopil, proč vlastně v té "Nové Asii" lidé tak "dojemně" tíhli k robotům, proč za ně tak obětavě bojovali, proč tam žili lidé i roboti naprosto iracionálním způsobem namixovaní ve městech i vesnicích", proč byli roboti třeba i buddhistickými mnichy. Že se v tom příliš pitvám, že se jedná jen o hloupý film pro děti? Tím hůř, jestli podobné tendenční mozkovýplachy formují budoucí generaci. (21.11.2023)

Epická vizuální stránka, které ale bolestivě podráží nohy zoufale vykořeněný scénář. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek The Creator režiséra Garetha Edwardse, jemuž se za nezvykle střídmý rozpočet podařilo stvořit nádherný realistický svět se všemi jeho obyvateli a zvyklostmi. Je tedy vážně velká škoda, že se díky odtažitému scénáři do tohoto atraktivního univerza nemá divák sebemenší šanci hlouběji ponořit. Ve finále tedy tento na první pohled pulzující svět působí jen jako bezduchá opuštěná tapisérie pro neuvěřitelně generický příběh. Přičtěte si k tomu všemu i neúměrnou stopáž a dostanete něco, co dalece přesahuje možnosti i schopnosti tvůrců. Je mi z toho smutno, jelikož na tento snímek jsem se vážně velmi těšil, nicméně nakonec jsem místo epické, hru měnící sci-fi záležitosti s přesahem dostal velmi průměrnou podívanou, u níž jsem se na ciferník hodinek koukal víc, než by bylo záhodno. Tak snad příště! „Execute her or we go extinct.“ (15.11.2023)

Po letech nám Gareth Edwards opět přinesl sci-fi projekt. Trochu mi to připomnělo Chappieho. Dost se tam staví i na filozofii. Děj se odehrává zhruba za 50 let, kdy už lidé umí vyrábět plně autonomní roboty s vlastním myšlením. Po jaderném útoku na L.A., ale lidé otočí a začnou s nimi válčit. Díky hlavnímu hrdinovi Joshuovi v podání Johna Davida Washingtona se dostáváme přímo do centra dění a do samotného konfliktu. Ten nějak balancuje mezi oběma světy a neví, na kterou stranu se přidat. Také se tu hledá tajemná Nirmáta, který má údajně sestrojit zbraň, která pomůže robotům vyhrát. Samotný vizuál je dost povedený a akce také. Člověka to místy nutí se zamyslet, kdo je vlastně hodný a kdo ne. Místy ale trochu vázne a je tam pomalejší tempo. Přesto, že to žádný revoluční film není, je to pořád slušný zážitek se zajímavou myšlenkou. Taky je tu místy dost vhodně zvolený hudba. "Spánek, ne off." (29.09.2023)

Trailer mě navnadil až moc, vizuálně mě The Creator hodně zajímal. O to větší bylo zklamání ze samotného filmu. Dialogy a vývoj příběhu je tak neuvěřitelně schematický, že bych věřil, že je napsala A.I. Což je obrovská škoda, protože kamera, scenérie a vizuální nápady byly opravdu povedené. Velkolepých scén bylo ale pomálu, a v kombinaci s téměř neexistujícím propojením s postavami a příběhové jednoduchosti si člověk klade otázku, proč se sakra tak nadějné projekty nemůžou dotáhnout do efektivnější závěrečné formy. Ps: Gareth Edwards je mimochodem ten neuvěřitelný self-made man, který z pěti korun vytvořil skvělé sci-fi "Monsters". Pokud by se byl zabýval jenom vizuální stránkou filmu, a dal napsat scénář zkušenějším bardům, mohl The Creator být skvělým sci-fi, jak je mám rád. (10.01.2024)