Stvořitel

Nejspíš první Blockbuster, u které si snad scénář napsalo AI. Vůbec bych se tomu, v dnešní době nedivil. Film vlastně nenabízí nic moc originálního. Je to takový mix, což už jsme viděli někde jinde, třeba ve filmech District 9, Chappie, Elysium, Avatar a vlastně i Rogue One: Star Wars Story. Co se týče obsazení, tak John David Washington hrál sice docela dobře, ale prostě nemá charisma jeho táty. Musím, ale pochválit dětskou herečku Madeleine Yunu Voyles. Dále Kena Watanabeho a hlavně "záporačku" herečku Allison Janney, která, už mě bavila v seriálu Máma. Triky jsou ve filmu podařené a lokace mě bavila také . Celkově bych hodnotil, tak 3,5 hvězdy. Mám, ale tenhle styl filmů rád a proto přimouřím obě oči a příkloním se k vyššímu hodnocení. Už jen z důvodu, že jsem to viděl v kině. Pokud bych to viděl poprvé v TV, tak dám, ale jen 3. (27.09.2023)

Je to ambiciózní, to ano, a je očividné, že do toho Edwards dal krev, pot a slzy, což oceňuji. Ale spousta míst je/působí nedodělaně a nelogicky, což celkovému dojmu mocně podraží nohy. JDW má charisma na rozdávání, ale ani jeho postava na mě nepůsobila hotově či opravdově, hehe. Zdali to bylo jeho schopnostmi, režijním vedením nebo scénářem, no tradičně asi mixem všeho dohromady. Hodně se mi líbila volba Allison Janney do role drsné vojačky, ale i její postava vyzněla nakonec spíš ploše. Soundtrack byl překvapivě fantastický (mám na mysli funky písně od Deep Purple, Radiohead a tak, ne původní hudbu od Hanse, protože ten byl tentokrát velmi zapomenutelný), dokonce tak fantastický, až se to k depresivně melancholické náladě filmu skoro nehodilo. No zkrátka, vlastní očekávání mě zradila, rodičům o tom domů psát nebudu a do pár dnů zapomenu, že film vůbec existuje. (09.01.2024)

Jako milovník sci-fi jsem se na tento nový originální samostatný sci-fi film těšil. Ale celkový výsledek byl pro mě téměř nesledovatelný. "Stvořitel" po technické a vizuální stránce vypadá fantasticky a luxusně. Zvláště, když víte, kolik stál, tak musíte před tvůrci smeknout, že tohle dokázali vytvořit. Jenže k čemu je fantasticky vypadají svět, když ve filmu vůbec nic nefunguje. Příběh je zmatený a stejně zmateně vyprávěný, hrozně dlouhou jsem netušil, o co vlastně jde. Film je křečovitý a strašně moc se snaží působit hluboce, inteligentně a emotivně, přitom je to všechno povrchní a je velmi dobře vidět, jak prázdné to ve skutečnosti je. Edwards nedokáže pracovat s herci a tím pádem vznikají naprosto nezajímaví hrdinové, ke kterým si divák nedokáže vytvořit vztah a už vůbec neuvěří vztahům jejich. Když pak dochází k dojemným momentům, které by měly donutit diváky uronit slzy, dostaví se spíše ironický smích a že se na emoce tlačí více než je zdrávo, ukáže natahovaný konec s naprosto zbytečnou tečkou… Hudba od Hanse Zimmera moc nevynikla, docela mě překvapilo, že ji skládal on. Dokonce jsem si neužil ani žádnou parádní sci-fi akci. Působí převážně krotce a povrchně. Částečně za to může otravné omezení u PG-13 filmů, které se vyhýbají jakémukoliv násilí, i když se všude kolem umírá. Ale spíš jde o to, že akce není nápaditá nebo... komorní? Střelecké scény jsou jen smršť všude létajících kulek s příšernou muškou. A sem tam tvůrci přihazují výbuchy. Lidé, kteří moc filmů nesledují, si to asi užijí víc než já. Ale já tenhle film nemohu doporučit. Nedokázal mě zaujmout ani vtáhnout do děje, což pro někoho, kdo miluje film tak jako já, není těžký úkol. /30%/ (26.11.2023)

Za mě lepší než jsem čekal, i když trailery naslibovaly mnohé. Bohužel jako u více (scifi) filmů posledních let tady není dotažený závěr, který působí nejen strašně zrychleně, ale vlastně v kontextu filmu nedává moc smysl. Je to velká škoda, protože vizuálně (a výtvarně/designově) jde o opravdu krásný film. Tady cítíte, že se každý dollar využil několikrát. Po pár týdnech od shlédnutí postupně dozrává i soundtrack, který rozhodně stojí za další prozkoumání. (01.02.2024)

Hodně mi to, což míním jako pochvalu, připomínalo Snow Crash (u nás jako Sníh) nebo Neuromancera. Tempem, množstvím frenetické akce, zvláštní melancholií, která tím vane, včetně, mimo jiné, hrdé škvárovosti. Pravda, možná by to pár minut navíc sneslo, aby některé motivy mohly trochu víc roztáhnout křídla, ale jinak je to velkolepá jízda, která mě stejnou měrou dojímala i držela v napětí na kraji sedačky. A vůbec to není tak hloupé, jak tu mnozí píší. // Stvořitele jsem před pár dny viděl znovu na UHDčku a měl jsem z toho ještě pozitivnější dojmy než z kinoprojekce. Jak mi to – míněno v dobrém – připomíná Snowcrash nebo Neuromancera, dvě velké kyberpunkové bible, už jsem psal (podobné tempo, hrdá škvárovitost se spoustou dramatických skoků, melancholická zastřenost), tentokrát mě ale trklo něco trochu jiného. Těžko se to podchycuje, ale tam, kde jiné hollywoodské velkoprodukce působí příliš staženě, uhlazeně a vykalkulovaně (vysoustruženě je možná to nejlepší slovo: cokoliv střapatého zaniká v procesu přísně kontrolované výroby), tam Stvořitel působí svěže živě a neučasaně, rozdrbaně – člověk má při sledování pocit, že ten film dýchá, žije si, nespoutaně, vlastním životem. Svět budoucnosti, který zobrazuje (vesměs neokoukané asijské lokace), také působí nebývale živoucím dojmem, což je, troufám si říct, dáno tím, že Edwards věnuje velkou pozornost různým formám života kolem nás – přítomností úplně obyčejných lidí a zvířat mimo hlavní dějovou linku (zvířata tu a tam i vtipně zasahují do děje), díky čemuž to nikdy nevypadá, že se film odehrává jen v nějakých netečných kulisách, ale že je opravdu zasazený v reálném světě, který si plyne vlastní cestou, který je plný jiných příběhů, což mi hodně připomínalo filmy od Terrence Malicka, od něhož tohle Edwards možná okoukal, kdoví. Všechno tady dýchá, i komplexní trikové záběry, Stvořitel je světaplný. Kolikrát se všechno zastaví a zůstane jen ryzí atmosféra: tropická bouře na obzoru, poletující netopýři, cvrkot hmyzu, vytáhlá silueta robota proti mrakům. Jasně, je tu samozřejmě spousta výbuchů a frenetické akce (pořád se bavíme o hollywoodském velkofilmu), ale jako by pro Edwardse bylo stejně důležité i tohle – všechny ta malá zajiskření života, díky kterým dokáže i sci-fi velkofilm s roboty a kolosální hi-tech architekturou vypadat hmatatelně, mít srdce. Stvořitel má v sobě – a tohle myslím zcela vážně – cosi až básnicky křehkého, podobně jako třeba Scottův Blade Runner, s nímž se v leccemž protíná i výtvarně. A bez mučení se přiznám, že tohle je něco, co pro mě bude vždycky mít mnohem větší hodnotu než jakákoliv vypravěčská rafinovanost nebo logická ucelenost, po které tolik lidí, kterým se film nelíbil, marně volá. Ze stejného důvodu mám koneckonců rád i podobně nedoceněnou krásu Ad astra Jamese Graye. (04.10.2023)