Úsměv

Stejný úsměv máme, když madam Pekarová-Adamová mluví o cenách energií a o svetrech.  Nutno říci, že film mě dvakrát vylekal, což v době, kdy si člověk přečte zprýávy ze světa i domova a následné z toho šoku potřebuje 8 hodinové relaxační cvičení rozhodně není marná bilance. Mě se film líbil, zápletka byla zajímavá, příjemně mě taky nebylo v této době sice standartní pocit, ale u filmového napínáku je to velký plus. Chování hlavní hrdinky nějak neřeším, už jsem zažil teda mnohem blbější, nevím jak bych se choval, kdyby se na mě někdo pořád pitomě usmíval, ale dost možná podobně. Jediný co to posralo, byl závěr, mě přišlo že sami tvůrci nevěděli jak z toho ven, ale jak řekl klasik "je třeba zapojit mozek" a kdyby na to šli přes linii vlastního vědomí od začátku do konce, bylo by to lepší než skluz do béčkově směšnýho závěru. (27.09.2022)

Po tomhle filmu si zavedenou frázi "vždy s úsměvem" každý rád rozmyslí. Ve výhodě budou bručouni, protivní a neláskyplní jedinci. Parker Finn přišel s neotřelým námětem, který měl obrovský potenciál, kterému ale chybí kvalitnější scénář. V hlavní roli sémě Kevina Bacona a Kyry Sedgwick, které neoslnilo extra zajímavým herectvím. Sosie Bacon ale úplně není na vině. Problém tkví jednoznačně v nedotaženém a málo propracovaném scénáři, který neumožnil, aby to režisér na dvě hodiny udělal stoprocentně záživné. Táhlý dojem, film povětšinu času nemá tempo, podporuje především absence nějaké poutavé legendy spojené s kletbou. Mladá psychiatrička se po smrti své pacientky, která si se zlověstným úsměvem od ucha k uchu před jejími bulvami podřízla krční tepnu, pouští na vlastní pěst do vyšetřování okolností, které vedly k tomuto úmrtí. A náhle zjišťuje, že zdaleka nejde o jediný případ takto bizarně orientovaných sebevražd. A podle všeho to vypadá, že démon/entita má přímo spadeno na ni. Co začínajícímu režisérovi nevycházelo v jeho scénáři, to doháněl poměrně zdatnou a technicky vycizelovanou režií, kdy nabídl porci šťavnatých scén, v nichž se krví nešetřilo. Stále ale filmu chyběl nějaký opravdu působivý vrchol, který by mě coby diváka strhl. Skvěle se soustředil na vylekání diváka, kdy některé lekačky mají infarktové rozměry. A jelikož jich není málo, má divák o zvýšený tep postaráno. V závěru jsem doufal ve větší gradaci událostí. Finální část mně přišla celkem nenápaditá. Tenhle horor mohl patřit k tomu nejzajímavějšímu, co se na hororovém poli urodilo. Nevěřil bych, že mě celé to počínání vlastně poněkud znudí. 6/10 (14.11.2022)

Scenáristicky chudší varianta na It Follows, ale pouze co se novátorství týče. Psychologicky je totiž pečlivě, takřka až procedurálně budovaná, bez jediného slabšího místa. Výborně technicky zfilmovaná, v napětí a lekačkách velmi intenzivní, s brilantním sound designem. A skvělou newcommerkou Sosie Bacon v hlavní roli. Režisér Parker Finn ještě překvapí. (09.10.2022)

Husina při té první sebevraždě (perfektní úvodní titulky), do poloviny mě to drželo i hezky v napětí, pěkná kamera, mrazivý hudební doprovod a celkem dost creepy finále, které nekončí vůbec happy. Každopádně, někde za půlkou, jsem cítil, že se už maličko nudím, začínalo mi být jasný, že už se asi další nechutný sebevraždy na obrazovce nedočkám a strašně dlouho jsem si zvykal na hlavní postavu, která mi byla už od začátku lehce nesympatická. Na kino Horor, ale solidní podívaná (nic pro náctiletý) + režisérský debut (velká podobnost v Arim). (28.11.2022)

Mom, come pick me up, I'm scared. Ne že by to nebylo předvídatelné nebo nepřipomínalo další (a někdy určitě lepší) filmy, ale pořád jsem měla dojem, že je vše na správných místech a že mi temná ruka mačká srdce uvnitř hrudního koše. Kupříkladu It Follows je určitě nadřazený po umělecké stránce, nicméně síla Smile spočívá spíš v brilantním tematizování mentálního (ne)zdraví a zrcadlení povědomých patologických projevů ve stejně povědomých prvcích hororového žánru. Sosie Bacon odvedla velmi dobrou práci při promítání vnitřních muk na tělesnou schránku zvenčí. (17.01.2023)