Obsahy(1)
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (97)
Dokument který pojednává o tématu, o kterém jsem určitě dokument nikdy pojednávat neviděl, zabíjí zbytečně dlouhá délka a nicneříkající scény typu proudící kafe nebo pohledy na prázdné chodby. Jsem si ale jistý, že kdyby tvůrci něco vynechali nebo přidali (například vážnou) hudbu (kterou bych tam já osobně třeba rád měl) do některých scén, ze snímku by přestalo být něco, co z něj jistě chtěli mít. O uchazečích si nemyslím vůbec nic špatného, a nesoudím je, jsou to mladí lidé, co se hledají, o pedagožkách Ateliéru Nových Médií to už uplně říct nemůžu. Určitě dokument pro Ty, kteří milují umění, zabývají se uměním, a rádi analyzují umění. Neumím si představit, že těm ostatním dokáže říct něco podstatného a chytit je za srdce. Dovolil jsem si i upnout na youtube mou oblíbenou část. P.S: Vadilo mi, že jsem se nedozvěděl, kteří z uchazečů byli přijati. ()
Art imitates life, life imitates art, art imitates science, science imitates itself. "Jste přijat!" Děkuji. Umění v době individualismu. První filmy Miloše Formana sledovaly v úmorně dlouhých scénách prosté postavy selhávající ve svých rolích, čímž podrývaly řežim ideově postavený na pracujícím lidu. Zkouška umění sleduje v úmorně dlouhých scénách zmatené postavy selhávající ve snaze vymanit se ze svých rolí, čímž dokument možná nechtěně popisuje, nakolik problematické je sebeurčení v době, kdy se slovy diverzita zaklíná kdejaká korporace a instituce. Tragikomický vrchol zde kulminuje pak v momentě, kdy dvě vyučující aspirantům umělecké školy nepřichystají nic menšího než ten nejpitomější firemní team building se silent discem. Je to vtipný, pokud chcete, aby to bylo vtipný, je to temný, pokud chcete, aby to bylo temný a je to boomerský, pokud jste boomeři. O umění to nevypovídá samozřejmě vůbec nic. Jako cokoli, co se vyjadřuje k umění. Ačkoli báby z vrátnice jsem si užíval, tak bych se asi obešel bez těch kontrastů pracující prostoty s uměleckou bohémou a asi by mi přišlo trochu lepší, kdyby tohle prostě byla drzá fikce u které by si lidi říkali, že to je přece přepísklý, ale i tak jsem spokojeně trpěl po celou dobu. Projít křovím je nový zpětný průlom. PS: poprosim spin-off s tím uměleckým Andrejem Babišem, který sice se všim nesouhlasí, ale za posledních 30 let nebyl schopný dokončit větu. Klidně hranej a mohl by ho hrát Malkovich ()
[KVIFF 2022] Když režíruje Komrzý, tak nás to fakt nemrzí. Jasně nastavená observatoř toho, jak se může přijmout osoba na uměleckou školu. Jenže jak se hodnotí umění? To se vlastně ani moc nedozvíme a vůbec na tom nezáleží. Dostaneme totiž umění ze zcela jiné perspektivy a její hodnocení v tom, jak se to komu zachce. Se vší autenticitou, humorem, absurditou, fluiditou, otevřeností. Kamera a štáb je tam kde má být a dělá to strašně dobrý dojem, který zapadá do celkové skládačky. Perfektní podívaná od začátku do konce. ()
Ok, beru zpět, už nelituju, že jsem nešel na uměleckou školu.... Zkouška umění je totiž neskutečně upřímnou, nekorektní, provokativní a zábavnou [a přesto dost smutnou] observační sondou, jež nahlíží pod pokličku školského systému, který se snaží vzdělávat všechny uměleckým nadáním (ne)políbené – a zároveň tak dost podnětně polemizuje nad podstatou i významem umění. Dokument sice na tuhle obskurní institucionální problematiku "měření talentu" nahlíží v dost malým měřítku, ale divák si posléze dokáže udělat dost jasnej obrázek o tom, jak moc jsou umělecký akademie elitářský a extrémně selektivní – a o to víc se nestačí divit všemu, co tahle satira [mnohdy neúmyslně] ukazuje.... Projděte křovím! ()
Tvůrcům bylo umožněno zaznamenávat průběh přijímacích zkoušek na pražské AVU a dokument nejlíp funguje jakožto bizárek, protože učitelé i uchazeči jsou fakt na pěst. Obzvlášť uchazeči působí jako netalentované sněhové vločky a divák se jim může leda tak vysmívat. Je to poněkud pokleslé, ale právě to vnímám jako hlavní sílu dokumentu. Já jsem přitom ze stejné generace a sám mám vestudovaný umělecký obor, zabývám se malbou a beru psychedelika. Takovej exot se ze mně ale nestal. Současně je ale třeba si uvědomit, že dokumentaristům bylo umožněno natáčet jen ve vybraných ateliérech, takže záběr je poměrně úzký a nepříliš vypovídající. Přesto docela dobře hraje divákovi na předsudky. Tvůrci také byli nařknuti z toho, že jen udělali z účinkujících debily, jenže oni je ze sebe spíše udělali sami a tvůrci prý vyřadili ty nejcitlivější momenty, aby toto nařčení co možná nejvíce zmírnili. Já bych ale ocenil, aby to pořádně vyhrotili, protože takhle jsem se docela nudil. Určitě bych také ocenil více montáží na portfólia, s nímiž uchažeči an zkoušky přicházeli. ()
Galerie (6)
Photo © Adam Hříbal
Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama