Dva muži ve městě

Delon a Gabin v jednom filmě? Čekal jsem hodně a možná proto jsem trochu zklamaný. Film rozhodně nepostrádá napětí a skvělé momenty, ale celkem často jsem se nudil. Můj nejoblíbenější Delonův film je jednoznačně Borsalino a Spol. a je doteď nepřekonán. I když pravda zas tak moc jsem jich neviděl. Filmu rozhodně vévodí výborná hudba a režie, scény jsou natočené moc krásně a samotná vizualizace je nádherná, stejně tak jako dvě herecká esa, samozřejmě. Ale bohužel na mě to zas tak moc nepzapůsobilo. (30.04.2010)

Vynikající krimi drama se společensko-kritickým přesahem - a když tak po mnoha letech se na tenhle film člověk znovu dívá, nezbývá mu, než nostalgicky si povzdechnout: kdeže jsou dnes herci, jako byl Jean Gabin. I v ostatních rolích výborné věrohodně civilní herecké výkony... Jó, tak se prostě tenkrát točily filmy... Čtyři a půl hvězdičky - bez problému zaokrouhleno nahoru. - - - P.S. Gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy franouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. července toho roku. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. V roce 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina) - - - P.P.S. Co se týče >popravy v přímém přenosu< , je nejsilnějším fimem nejspíš Krzysztofa Kieslowského -Krátký film o zabíjení- , byť tam jde >jen< o oběšení. Myslím, že soudní lidé uznají, že je dobře, že civilizované země upustily od trestu smrti. Možná k tomu přispěly trošku i tyto filmy... (19.02.2006)

,,MYSLÍM SI, ŽE KEĎ UŽ ZLOČIN EXISTUJE, JE NUTNÉ ZAMERAŤ SA NA PRÍČINY ZLOČINU, NIE IBA NA ZLOČINCOV.“ __ Tento film musel urobiť riadne rošambo vo francúzskej spoločnosti. Kritika zriadenia v pohľade na 10 rokov väzneného recidivistu snažiaceho sa o nápravu a opätovnú snahu žiť usporiadaným životom, v čom mu bráni policajný aparát vidiaceho v ňom rodeného zločinca načisto vyčiarknutého zo spoločnosti. Jednotlivec ako obeť systému zneužívajúcej svoju moc myslím za obdobia totality a normalizácie mal čo povedať aj československým divákom, o to viac sa v ňom objavujúce motívy budovaného strachu z polície, udavačstvo prípadne návrhy na opustenie (čiže emigráciu) z krajiny. Nerozumiem komentárom, ktoré si viacej všímajú Depardieua ako posolstvo filmu a ešte viacej tým, ktorí dej prirovnávajú k Bedárom. Celému filmu jasne dominuje trojica mužov – odporný policajný inšpektor (,,To je posadnutosť?“ ,,Nie, presvedčenie.“) – jedna z najnechutnejších filmových postáv akú som mal možnosť vidieť, Jean Gabin neústupčivo bojujúci proti tvrdej legislatíve (,,Ich úlohou nie je odpúšťať.“) a Delon, pre ktorého predstavuje jeho úloha zásadný bod v kariére (,,Viete na čo myslím ja?“ ,,Áno, na moju smrť, som nato zvyknutý.“). Melancholická Sardeho hudba je napokon tiež úplne umlčaná, aby dodala na tiesnivosti surovému záveru. Aj mne pri pohľade na gilotínu vtedy prešiel mráz po chrbte. Toto všetko vyvažuje negatíva v očiach ostatných - agitáciu proti zrušeniu trestu smrti a z toho plynúce Gabinove zaujaté vyrozprávanie. __ ,,A TAK SOM VLASTNE PRVÝ KRÁT UVIDEL ONÚ VEC – SMRTIACI STROJ.“ (5769. hodnotenie, 293. komentár k filmu) (31.12.2017)

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)

Výborný film, ktorý dopredu posúvajú nie len vynikajúce a veľmi prirodzené herecké výkony dvoch hlavných protagonistov, ale najmä zmysluplné a vnímavé dialógy, ktoré majú mimo niekoľkých veľmi trefných hlášok aj obrovský morálny presah - a presne tento typ filmu si vždycky veľmi rád užijem - hlavne ak má silné zakončenie. :-) Dozadu to však paradoxne tiahne nie veľmi akčný dej, ktorý drvivú väčšinu času stojí na jednom mieste, vďaka čomu sa v priebehu filmu môže párkrát dostaviť pocit nudy. Čo však zas až tak de facto nevadí - tie štyri hviezdy sú veľmi fér a pokiaľ máte radi hlboké a dumavé filmy s koncom plným smútku a beznádeje, Dvoch mužoch v meste môžem len a len doporučiť. (07.11.2022)