Fantom Paříže

Příběh byl pro mě až moc průhledný. SPOILER to, kdo je fantom, je jasné při jeho první scéně, jakož i to, že s tou smrtí Vidocqa to tak horké nebude. Spousta komentářů zde vychvaluje to, jak byl film udělaný, atmosféru... nu, atmosféra mě nějak minula a způsob natočení nijak neoslnil. Nechci říct, že je to vyloženě špatný film, ale podruhé už si ho rozhodně nepustím a proto dvě hvězdičky. (19.12.2011)

Něčím mě tento snímek prostě upoutal hned v kině a od té doby jsem si ho již několikrát zopakoval pro osvěžení paměti. Nejvíce bych zde vyzdvihl asi grafiku a vůbec to ponuré prostředí, do kterého je film zasazen, do té doby jsem se s ničím podobným nesetkal, opravdu zdařile depresívní vykreslení Paříže. Taktéž mě uchvátil styl kamery, který je vytvářen stylem jakoby "go-pro". Možná lehce předvídatelný, možná v mnohých ohledech nedotažený, ale kulisy,kostýmy,napětí a herecký výkony, klobouk dolů - můj asi vůbec nejoblíbenější francouzský film moderní doby...............moje hodnocení = 8,5 z 10. (23.01.2015)

Abych byl upřímný, je to spíše tak za 3 1/2 hvězdičky, než za čtyři. Pokud se na tenhle snímek díváte jako obdivovatelé tvůrčí obrazotvornosti, musíte uznat, že jde o skoro dechberoucí podívanou. Některé záběry, kdyby se samostatně "vytrhly" z filmu, by mohly být klidně vystaveny v Národní galerii jako umělecká díla. Skutečně, člověk musí vysoce ocenit práci tvůrců na obrazové stránce tohoto filmu. Nicméně hodně dolů sráží úroveň filmu jednoduchý a poměrně snadno čitelný děj. Zdá se mi, jako by Francouzi neuměli pracovat se solidními náměty, respektive jako by se přespříliš soustřeďovali na vizuální formu a obsah pak trošičku zanedbávají. Stejné nebo podobné pocity, jako u Fantoma Paříže jsem měl i při sledování Bratrstva vlků - Hon na bestii, kde se taky tvůrcům nepodařilo dotáhnout relativně slušně rozehraný děj do konce, protože si snad až příliš pohrávali s kamerou a střihem. Nicméně oproti tomuto filmu je Fantom Paříže přece jen ještě vizuálně vytříbenější a proto mu dávám o tu 1 (resp. 1/2) hvězdičku navíc. (03.11.2003)

Vidocq, pro někoho možná vybájená legenda, ve skutečnosti však historická postava - bývalý zločinec, který stál u zrodu Sureté, policista s kontroverzními metodami. Inspiroval mnoho umělců. Huga při psaní Bídníků. Moskalyk si jej vybral do prvního dílu jeho seriálu "Dobrodružství kriminalistiky". Dostal se i do žánru pokleslého, jako v tomto filmu. Jistě, fabule tohoto filmu je tak banální, předvídatelná a naivně hloupoučká, jak jen fabule může být. Také je v ní několik rozporů. Jenže výtvarné zpracování tento počin staví vysoko nad kategorii "propadák". Nádherné výrazné kontrasty - černé mraky a modré nebe, květinový záhon a hořící postava atd. atd. Temnota revoluční Paříže, groteskní obličeje, hampejzy... Který retro komixový film kdy měl tak podmanivou atmosféru? Žádný či málokterý. Navíc mě těší, že Vidocq se vyhýbá hloupému patosu, který je tak častý v amerických adaptacích. Nesnaží se dojmout, moralizovat ani poučit. Ví, že to neumí a chce jen jednoduše bavit. A to mu vcelku jde. V technickém zpracování selhává výrazněji snad jen v soubojových scénách, které jsou sestříhány s vysokou frekvencí a chaoticky - jednotlivé záběry na sebe pramálo navazují. Vzato kolem a kolem v průměru jde o průměr, ač složený z extrémních ingrediencí. (28.08.2008)

Kdysi v kině to pro nás ve 12. letech byl naprostý nářez. V tomhle věku vidí člověk filmy úplně jinak. Stačila mi tenkrát temná Paříž, vrah v masce, překvapivá pointa a nabušený Depardieu. To jsou taky hlavní plusy který sem viděl i dnes, ale ta kamera je šílená, styl vyprávění a vůbec prvních 45 minut je slušný filmařský bizár. Dneska ve 30. letech bych ocenil temný thriller točený klidnou kamerou a ne experimentální mišmaš. Tak dlouho jsem tenhle film neviděl. Občas si to bere to nejlepší z tématu předrevoluční Francie, temnoty, vražd a výtečného zabijáka a občas to vypadá jak mexická telenovela kterou točí rumunský režisér na kolumbijském kokainu. Skoro neuvěřitelné, že něco takového šlo tenkrát do kin jako velký hit. Byly jsme unesený když jsme šli z kina. Stáhnul bych hodnocení z pěti na tři, ale ty čtyři tomu dám. Hlavně ta čistě detektivní půl hodina na závěr tomu zvedne laťku. Tam už se Pitof vysral na úchylné barvičky a jede jen hnus a špínu. Mít tenhle zapomenutý klenot normální kameru, možná by se stal i kultovním. Pitof by teď nemusel prodávat v elektru iPhony přistěhovalcům. Nebo kde je mu vůbec konec.70%. (06.01.2008)