Coming Out

Zvláštní, že jsem se k tomuto filmu dostal až teď. Němci nejsou tak daleko a touto tématikou se zabývám už taky pěkně dlouho. Toto jde můj třetí německý film o homosexualitě a musím říct, že mě velmi mile překvapil. Už jen tou řadou dobrých filmů o útrapách hlavních hrdinů, kteří na počátku tápají se svou sexuální orientací. Coming Out je svým způsobem pilotní ke všem ostatním, protože řeší problém gayů v době, kdy se u nás měnil režim. Češi by na něco takového neměli odvahu a díky neustálým represím z řad veřejnosti si nikdo na žádný "coming out" ani netroufl. Ve stejné tichosti je laděn i tento film, kdy se mladý učitel pohybuje na hranici svou různých světů, které však mají jedno společné. Pokaždé jde o lásku. Samozřejmě se také objeví i ten negativní prvek v celé své kráse. Jen málokterý gay totiž unikl trapným předsudkům a někdy také neopodstatněnému násilí. O Němcích si myslím, že je to národ kultivovaných osob. I když jejich minulost je neslavná, jejich současné chování mě uchvátilo a možná i proto jsou k odlišným lidem tolerantnější než my. (30.09.2014)

Film, ktorý borí mýtus, že gayovia sú pekní ;-).. Najmä však, keď si odmyslíme škaredý vizuál filmu, treba mu uznať, že je to odvážny plagátový queer film (v zmysle pioniersky v danej kineatografii). Pokrýva pomerne širokú paletu problémov, s ktoými sa homosexuáli potýkali nielen v súdobom NDR, ale prostredníctvom postaršieho gaya nahliadol aj do obdobia 3.ríše. Film vychádza z vďačného klišé closeted homosexuála, ktorý sa ožení a pak mu to docvakne a navyše je učiteľ. Carow zjavne rád "nekorektné" vzťahy. (29.05.2009)

"Hlavním hrdinou filmu je kultivovaný mladý učitel, který se snaží vzdorovat svému zaměření, ale nerozhodností vyvolává žárlivost a nejistotu na obou stranách. Současně s pátráním po ztraceném příteli se snaží znovu najít i svou duševní rovnováhu a osobnostní integritu." Celkem dobrý film na tehdejší dobu, jen tomu chybí konec. (13.09.2007)

Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích. (18.04.2014)

(NNF) COMING OUT je považován za průkopnický, protože jde o jediný film s otevřeně homosexuální tematikou, který vzniknul ve Východním Německu před pádem zdi. Na kultovnosti přidávají ještě historky o tom, že se jednalo o státem podpořený projekt, který financovalo studio Defa, jež se později od filmu distancovalo, a konání premiéry přesně v ten den, kdy došlo k pádu Berlínské zdi. Obstojí ale režijní počin Heinera Carowa, když se odhlédne produkčně-recepčních historek, které ho provázejí? Na to je obtížné odpovědět, protože atmosféra ve společnosti měla nepochybně vliv na výslednou podobu. Nabízí se srovnání s o devět let "starším" TAXI ZUM KLO, které vzniklo v Západním Německu: v obou případech se zápletka točí kolem hlavní mužské postavy, která učí ve škole a je "closed homosexual", oba sdílejí snahu pojmout dané téma co nejkomplexněji, takže nechybí otázka homosexuality a nacismu, akce skinheadů proti homosexuálům a spojení homosexuality a pedofilie, zatímco je nám představen život dané komunity/subkultury (a je jedno, jestli jsme na drag plese či v gay baru). Výrazně se ale liší v pojetí, protože pionýrské dílo NDR tíhne k většímu realismu a výrazně se v závěru odklání ze zavedených vypravěčských norem, kdy si drze dovolí nezodpovědět všechny otázky, a tak je na divákovi, jestli konec bude považovat za šťastný (přijal svou identitu), či ne (přijal svou identitu, ale ví, co ho čeká - ztráta místa). Zatímco v NSR mohlo být již na počátku osmdesátých let zpracována homosexuální tematika, která sklidila úspěchy u diváků a kritiků, teprve na konci osmdesátých let se němečtí homosexuálové v NDR dívali nejistě do budoucnosti. (02.01.2011)