Hamlet
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates, Paul Scofield, Ian Holm, Helena Bonham Carter, Stephen Dillane, Nathaniel Parker, Christien Anholt, Pete Postlethwaite (více)Obsahy(1)
Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (121)
Ten úvod je hodně pomalý a nepomáhá vtažení do děje, ale s příchodem ducha krále na scénu se to konečně rozjede (i když Gibson občas oči poulí až zbytečně moc) a nakonec se mi to civilní herectví a jistá umírněnost výpravy líbily. Lépe to podtrhuje ducha řekněme té doby, tehdejších mravů a vypichuje všechny ty bolestivé myšlenky o vině a trestu, o tom, že jeden hřích plodí další zlo i u nevinných (třeba bych chtěl vidět film z pohledu Ofélie, která do toho celého byla vtažena naprosto nevinně, aniž by nekomu něco udělala, stala se obětí „vyšší politiky“.). Zazní zde řada myšlenek pro další zamyšlení o životě obecně, o nutnosti poznání sebe sama, o vlastních slabostech, a taky o vztazích mužů a žen... Konečný souboj je natočen hodně napínavě a uvěřitelně. ()
Jedno z nejklasičtějších děl Williama Shakespeara převedeno na filmové plátno zkušenou rukou Franka Zeffirelliho s těmi nejméně pravděpodobnými herci. K tomuto filmu jsem zprvu přistupoval jako k nějakému experimentu. S kuklou, rukavicemi až k předloktí a dlouhými kleštěmi. Právě jsem dokoukal Šíleného Maxe a Smrtonosnou zbraň. Dalším filmem s Melem Gibsonem v pořadí měl být právě Hamlet. Ne, že bych byl nějakým fundovaným znalcem Shakespeara nebo uctívač Hamleta, ale nějak jsem nemohl přijmout fakt, že má oblíbená akční hvězda bude skotačit právě v této klasice. Tehdy člověk nebyl tolik zvyklý na takové machinace. Dnes by mě nepřekvapilo ani kdyby třeba Jack Black hrál třeba Gullivera (aha, to se vlastně stalo). Zdá se tedy, že Zeffirelli udělal velice chytrý tah. Obsazením populárních herců, přiblížil tak klasické dílo široké veřejnosti. Nejen, že jej učinil atraktivní. A nutno poznamenat, že atraktivitu způsobil nejen obsazením herců. K samotnému pojmutí hamletovského tématu není co dodávat. K Mel Gibsonovi třeba dodat, že svým herectvím naprosto překonal své ostatní role. ()
Velice zdařilá shakespearovská adaptace s vynikajícími herci. Příjemně překvapil Mel Gibson, jelikož zrovna jeho bych si v roli dánského kralevice nikdy nepředstavil, a on přitom Hamleta ztvárnil nadmíru dobře. Zeffirelli je společně s Branaghem jedním zmála režisérů, který umí převést Shakespeara na filmové plátno, tak aby výsledek nepůsobil jen jako záznam divadelní inscenace. Ovšem zároveň dokáží zachovat ducha předlohy. K dokonalosti ještě cosi chybí, ale i tak je tento Hamlet důstojným zástupcem filmových "shakespearovek". ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $20,710,451║Tržby Celosvetovo $-║ Asi nikdy ma nebudú baviť takéto prevedenia príbehov/ hier od Shakespeara, ktoré sa berú až tak divadelne vážne. Pozerať to bolo dosť utrpenie, má to svoje kvality po hereckom obsadení a ich prejave ale to mi nepomôže keď ma celková koncepcia nezaujme. /40%/ ()
Donucen maturitní četbou, jsem volil menší zlo. Utrpěl jsem tedy vzdělání v podobě filmu a byl jsem příjemně překvapen. Ze začátku mi sice dobová mluva přišla velmi divná, ale postupně jsem si zvykl. Mel jako Hamlet byl určitě dobrá volba, ztvárnění doby se mi taky velmi líbilo a Helena aspoň chvíli vypadá normálně. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (7)
- Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
- Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
- Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)
Reklama