Král Štěpán

Rockový muzikál (či spíše opera), který možná hrál ve své době důležitou roli pro (sub)kulturní identifikaci určitého segmentu publika, ale v porovnání s Jesus Christ Superstar nebo Tyranovým srdcem působí jeho křečovitá stylizace ve spojení s jednoduchým příběhem jako nijak zvlášť invenční už v době vzniku. Možná jsem se však prostě jen nenaladil na vlnu maďarské rockové hudby, která mi stejně jako film připadala dost nerytmická. Objevil jsem nicméně, že maďarština je ještě nezpěvnější jazyk než čeština a občas mi snaha vyzpívat slova, která se z fonetického hlediska pro zpěv zoufale nehodí, skutečně imponovala. (22.04.2007)

Tančí se, zpívá se, 80. léta maďarského rock-popu a děj se nepohne z jediného místa. Opravdu bizarní produkt maďarských 80. let. Prvních deset minut jsem se smál, potom už jenom usmíval a od prostředku filmu, jsem už zíval nad neustálým stereotypem. Maďarská legenda převyprávěna skrz muzikál je veselá a rozjuchaná, ale hravosti a originality aby se člověk nahledal. Ovšem pro všechny fanoušky populární maďarské hudby nedocenitelný skvost. (11.01.2007)

Hudebně v zásadě bomba. Do opery chodím, rock poslouchám. Chtěla jsem to vidět, a jsem vážně nadšená. Škoda, že jsem film neznala v době vzniku, zajímalo by mně, jak bych reagovala tehdy, ale jistě by si mi fyzicky nelíbili hlavní představitelé, což platí i dnes. Ano, jsem povrchní. Vůbec jsem netušila, že Maďaři mají rockovou hudbu, jejich hudební scénu pravda nesleduji. Spolu s filmem „Paní Eskymačka mrzne“ a obecně s filmy skladatele Mihályho Víga hudebně nejzajímavější maďarský film, který jsem kdy viděla. Pro mne je ale zajímavé „Krále Štěpána“ sledovat právě v kontextu doby vzniku: živě si pamatuji všechny hudební filmy, co šly tehdá v našich kinech i mé dojmy z nich… v tom roce jsem měla první desky Queen a Bowieho, které hudebně nějakým způsobem pořád můžu, takže jsem přesvědčená, že by mne film zaujal už tenkrát, kdy českou hudební scénu nejen v kinech reprezentovaly skoro samé břečky. Každopádně: už znám i tv divadelní záznam Krále Štěpána z 90. let: taky dobré, stejná nálada. (18.03.2012)

První vzpomínka: brněnský filmový klub, rok 1985, zjevení, kdy v hávu pop-rockové hudby, obohacené o prvky folklóru, v Jancsóovských skupinových scénách, se odehrává nevídaný příběh. Na plátně se nezakrytě objeví kříž jako symbol vítězství, otevřeně se mluví (nebo spíš zpívá) o křesťanství, středověký světec je kladnou postavou. Představa, že by u nás někdo napsal takový kus třeba o svatém Václavovi. Nemyslitelné! Druhá vzpomínka: 20. srpen 1987 v Budapešti, oslavy Dne ústavy, což je kryptogram pro svátek svatého Štěpána. Ohňostroj nad Dunajem v zeleno-bílo-červené za zvuků hudby z populární rockové opery. Závidím Maďarům jejich národní hrdost. Třetí a nejnovější zážitek: Setkání s maďarským nacionalismem, nekritickým vyvyšováním malého národa nad všechny ostatní. Ale … stejně jim závidím z našeho malého českého poraženectví! PS. Ano, ty bílé ponožky byly skutečně považovány za „cool“oděv! (12.04.2011)

Král Štěpán je rocková opera, která je pro lidi s maďarskou národností pravděpodobně velmi silným tématem. Jedná se o příchod křesťanství do země. Štěpán se má ujmout vlády, ale přichází so střetu s knížetem Koppánym, který má velký zájem o trůn a o vládu. Film Štěpána podává jako člověka s velmi pozitivními vlastnostmi téměř jako svatého. Koppány je podán naprosto v opačné negativní pozici. Zajímavou je mizanscéna – celý děj se odehrává na stejných místech v exteriéru a navíc v noci, s výrazným osvětlením. Snímek podává klasické dílo (kostými, příběh) ve velmi moderním pojetí (mizanscéna, hudba). Ve výsledku však poslouchat zpěv v maďarštině bylo trochu mučením a Štěpán na mě působil velmi apaticky. Dobrovolně bych si takový film asi nepouštěla, ale věřím že Maďaři jsou na své dílo pyšní. (17.02.2012)