Vládní prohlášení

Politické drama s prvky komedie od Franka Capry nezaznamenalo v době svého uvedení velký úspěch, a tak ani dnes není připomínáno, když se mluví o nejlepších filmech Franka Capry či dvojice Tracy-Hepburnová. Já, abych se tak přiznal, mám názor jiný. Oba výteční herci tady nedostali (na rozdíl od mnoha svých jiných společných filmů) scénář napsaný sobě na tělo, ale museli se vypořádat s postavou, která byla původně určená pro někoho úplně jiného (jednak se jedná o věrnou adaptaci divadelní hry oceněné Pullitzerovou cenou, jednak ve filmu původně měli hrát Garry Cooper a Claudette Colbertová). A co se týče jiných filmů Franka Capry, je nejjednodušší srovnávat s jiným politickým dramatem, Panem Smithem. Ačkoliv mám Smithe rád, mnohdy byl dosti patetický a nevěrohodný. To se o Vládním prohlášení (mimochodem překladatel názvu asi neviděl film - jako obvykle;oD) říct nedá. Vedle starých harcířů Tracyho a Hepburnové (která snad nikdy nevypadala líp) bych z hereckých výkonů vyzdvihl naprosto úžasnou Angelu Lansburyovou v roli, na kterou byla tak o deset let moc mladá, ale nikdo by to nepoznal;oD. Doporučuji sehnat. Britské DVD stojí doslova pár korun. (09.08.2006)

Další Caprův idealistický a optimistický film. Pokud někdo někdy chtěl získat ztracenou naději, mohl se podívat na film od Capry a svět se mu okamžitě musel jevit více barevnější. Filmem probíhají dvě témata, navzájem propojená. Prvním je manželská krize. Druhým a silnějším je politická hra, plná intrik a korupce, se související otázkou, zda je možné si v tomto morálně zkaženém světě zachovat morální čestnost a neúplatnost. Hlavní dvojicí je letecký magnát Grant Matthews (solidní Spencer Tracy) a jeho okouzlující manželka Mary (Katharine Hepburn s neuvěřitelnou vyřídilkou). Z dalších zajímavých rolí: novinář, vtipálek a vedoucí kampaně 'Spike' McManus (dobrý Van Johnson), mediální magnátka a tvrdá loutkářka Kay Thorndyke (zajímavá Angela Lansbury), mistr zákulisních politických hrátek Jim Conover (dobrý Adolphe Menjou), servilní a hlučný Sam I. Parrish (Howard Smith), či soudcova manželka Lulubelle Alexander (Maidel Turner), pijící smrtící koktejly. Politika je prosycená intrikou, korupcí, odkopáváním ideálů, ztrátou morálky, osobním prospěchářstvím. V tomto nepřehledném světě se lidé mění k nepoznání, zapomínají na své silné přednosti lidství a plní si své soukromé mocenské ambice a vyžívají se ze všech získaných výhod. Ovšem je to Caprův film, který vidí naději a idealisticky vyzdvihuje morální čest hlavního hrdiny, který nakonec musí prozřít, aby slavil své největší vítězství v životě, tak důležité pro všechny jeho blízké. Film nepostrádá svižnost, vtipný nadhled a příjemné herecké výkony. (12.11.2015)

Treba sa pripraviť na dialógovú smršť, film je vernou adaptáciou divadelnej hry a je to poznať. Nie je to však nič zlého, dialógy sú napísané skvele, príbeh má i tak slušný náboj. Frank Capra zostal verný svojim témam, i teraz vytvoril silného jedinca, ktorý bojuje proti mašinérii, tentokrát politickej. Duo Tracy-Hepburn sú opäť skvelý. (12.09.2021)

Frank Capra uměl točit filmy, které se divákovi dostanou pod kůži, ať už skrz herecké obsazení, zpracování, děj nebo zejména hloubku myšlenek. Vládní prohlášení je sice poněkud zdlouhavé, avšak nadčasovost tohoto filmu tkví právě ve zmíněných silných myšlenkách o politice a poctivosti, resp. nepoctivost. Spencer Tracy je herec, který takové myšlenky umí podat, což dokázal již v mnoha snímcích. Zde mu je navíc partnerkou vynikající Katherine Hepburn, jejíž herecký projev je tu doslova odzbrojující - její pohledy vypovídají tolika emocemi, které mnozí herci ze sebe nevysoukají za celou hereckou kariéru. Nejsilnější scénou pro mě byla ta, kde Spencer Tracy leží v posteli a vypráví své manželce o tom, že nemá žádný cíl jako měl Washington či Lincoln. Dalším silným momentem pak je proslov v Dietroitu, jenž nakonec změnil, a pochopitelně samotný závěrečný projev. (30.12.2014)

Doplníme-li důležité údaje Blofeldova komentáře o kontext doby, v níž tento film vznikal, tj. přechodné doby vyznívání rooseveltovské éry a postupného nástupu studené války, železné opony a neblaze proslulého "neamerického" maccarthysmu, vynikne jeho idealistický tón, jejž herecké výkony obou titulních představitelů dále rozvíjejí - souhlasím i s těmi, kdo také připomínají tehdy mladičkou Britku Angelu Lansburyovou - a posouvají jeho idealismus do obtížně uvěřitelných utopizujících poloh. Šok z druhé "velké" války byl však skutečně silný a nadlouho ovlivňoval život veškeré civilizace Severu. Snáze proto pochopíme i naše filmy jako ULOUPENOU HRANICI, VES NA SEVERU, ale také tezovitou, zprvu divadelní (rozhlasovou?) hru a posléze román Josefa Tomana SLOVANSKÉ NEBE. Touha po míru a víra v lidský rozum, pokoru a slušnost si tehdy stále zachovávaly svou sílu a přesvědčivost. Naopak v postavách mladé tiskové magnátky a volebních šíbrů cítíme dech nastupující studené války. Z tohoto lze pochopit i neúspěch filmu v divácké veřejnosti. Stejně tak bychom však měli chápat i nadčasové, přesahové poselství tohoto byť naivně burcujícího idealistického, výlučně amerického díla. (06.05.2011)