Jak přicházejí sny

Oslnivě barevnou krajinou prochází Robin Williams, který zahynul při autonehodě. Stejný osud bohužel potkal před lety i jeho dvě děti. Těžká zkouška, ale zdá se, že v ní manželé tak nějak „obstáli“. Jenže pak zemřel i on a jeho osudová láska tolik bolesti neunesla a sáhla si na život. Potkají se ještě někdy? S mottem „lásku nepřeruší ani smrt“ přišel novozélandský režisér Vincent Ward a v Ráji nabídl neuvěřitelnou trikovou paletu „světa poté“, že je to radost pohledět i o dvacet let později. Živé a plastické obrazy diváka musí dostat. Naopak Podsvětí je plné bahna a hříšníků a i když se ubírá plyn, pořád je to radost. Jen škoda, že oněch netrikových scén je moc. Neříkám, že komorní psychologické drama nemá své kvality, ale přeci jenom vypadá vedle výpravné pestré pohádky jako chudý příbuzný. Druhá půlka se prostě zbytečně moc drolí. Mít to pod 100 minut, byl bych spokojenější. (23.08.2019)

Nieco hrozne...vyzeralo to ako skryta reklama na LSD...Ak este raz budem pozerat film s tym "hercom" Williamsom tak nech ma trafi blesk.....Vacsina odpadov ktore som videl som dopozeral unudeny..ale toto som dopozeral totalne "nasrany" ze som bol tak dlho hore pre taku hlupost.1* za prinos filmu k zlegalizovanie drog:) (04.07.2005)

Ještě teď mě bolí zuby. Kytičky, dětičky, barvičky, létající lidé, neskutečně přeslazený klavír ... Pokud má takhle vypadat nebe, pak si to asi půjdu hodit. Samotný nápad měl obrovský potenciál, to by se ho ovšem nemohlo chopit nějaké sentimentální, uslzené hovádko, které nakonec vykouzlilo dvouhodinovou přehlídku cukrové vaty. Ještě včera jsem se divil, jak se mohlo stát, že jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel. Teď už to chápu. (17.08.2009)

Sice ne dějově nejsilnější, ale v mnoha aspektech nepochybně originální americký romantický film (ať už mluvíme o expozici - tolik "mrtvol" na úvod se v tomhle žánru jen tak nevidí - a nebo o vizuální stránce). Fantastický Robin Williams, hravý soundtrack, silně vyjádřená naděje v nehynoucí lásku a lákavá paleta nejrůznějších barev. Asi bych to osobně nechtěl prožít, ale přál bych si věřit tomu, že bych ve jménu lásky dokázal být stejně nezlomný... (26.07.2006)

Před léty viděný film, který ve mně tenkrát zanechal jen barevné vjemy, ale tak zvláštní, že jsem vůbec neváhala s opakováním. Teď bych již ten film mohla zařadit lépe, pořád ale nevím kam. Zůstal stejně zvláštní, stojící mimo řadu zdánlivě podobných filmů, jako poprvé. Ano, je to typická hoolywoodská produkce - silně romantický nadnesený příběh, pár slavných herců pro přilákání konzervativních diváků, avšak nálada, vyslovované myšlenky i obrazy nejsou ani americké, ani katolické, a možná ani filmové. Snad by něco z toho vysvětlilo to, že režisér je Novozélanďan. ___ Film by se dal popsat jako spojení Nolanova Počátku, Nekonečného příběhu, Matrixu a Tibetské knihy mrtvých a to celé vystavěné na obrazech Prerafaelitů a Bosche. Nakonec se však ukazuje, že sen není ani architektura, ani fantazie, ani cestopis, ani vědomá představa, ani jakýsi statický obrázek, ale reálný svět převáděný lidským mozkem do virtuálních symbolů a jejích okamžité a průběžné spojení v metafyzický neboli přesahový pohyblivý filmový pas mentálně-duševního života člověka v návaznosti na vesmír. Jednoduše řečeno sen je napojení lidského bytostného Já na pole kolektivního nevědomí a převod reálně zažitého do jazyka a obrazů tohoto pole se zpětnou vazbou. Ještě jednodušeji - sen je rozmluva člověka s vesmírem. ___ Nechci říci, že jsem nadšená tímto filmem. Nejméně pro mne byl přijatelný Robin Williams, přesněji řečeno jeho způsob "vyksichtění" role (a to ve všech filmech s jeho účastí). Naštěstí jsem se již snad naučila brát z filmů to, co je pro mne přínosné, aniž bych byla zmatená hollywoodskou velkolepostí nebo naopak céčkovostí obrazového příběhu. Jak ke mně přicházejí sny, na které si navíc ani nepamatuji, já nevím, ale každopádně si přeji, aby ty sny nebyly děsivé, jak občas bývá realita. Jaké sny se teď zdají třeba Japoncům, kteří zažili zemětřesení? A kdy ty jejích sny vplují z oceánu kolektivního nevědomí do našich tichých vod? (14.03.2011)