DogMan

Pozoruhodný film.  Balancuje medzi rôznymi žánrami – psychologický, thriller, melodráma, akcia, všetko tam bolo. Dokonca aj nejaká romantika, hoci nepodstatná. V centre stojí invalidný transvestita so svojimi štvornohými miláčikmi, ktorí preňho urobia nemožné. A my vlastne sledujeme všetky jeho podstatné životné udalosti. Film sa niesol v pokojnom duchu a po väčšinu času mi pripadal viac zaujímavý ako vyložene dobrý, ale záverečná vybíjaná medzi psami a ozbrojenými zabijakmi bola neskutočná a dvíha úroveň filmu o latku vyššie. Že mali psy vyššie IQ ako všetci zabijaci dokopy je už druhá vec, ale nevadí, nie je to predsa podľa skutočnej udalosti. Problémom filmu sú vedľajšie dejové zápletky, ktoré film nikam neposúvali, takže keby to trvalo o 20 minút kratšie, vôbec by to nevadilo. Kino odporúčam. (24.09.2023)

Vlivem netypické tvůrčí svobody, které se Luc Besson těší z důvodu toho, že si filmy produkuje sám, umožňuje vzniknout dost výjimečnému úkazu, totiž autorskému scénáři, který působí jako špatně adaptovaná kniha. To se projevuje tím, jak někde naznačuje témata, se kterými již nadále nepracuje (bývalý manžel psycholožky), uvádí do příběhu výrazné postavy, ke kterým se už nikdy nevrátí (okradená aristokratka) či pracuje s až komickými zkratkami, které jakoby měly shrnovat původně vývojově delší charakterizaci (redneck rodina upomínající až někam sem). Zároveň neustále vychyluje rytmus a dává váhat, na jaký film se vlastně díváme. Výsledkem je něco, co se nedá obecně doporučit, ale pokud se díváte na deset filmů tejdně, tak si fakt imo můžete užít, jak je tohle odchýlený od všech tabulek. A třeba vám to po posledních zkušenostech může vrátit naději, že dokážou být pořád filmy s čoklama, který neupeklo CGI. Pro ty ostatní tu je pak Caleb Landry Jones, jemuž predikuju wicked hereckou kariéru po vzoru Phillipa Seymoura Hoffmana či Joaquina Phoenixe. (27.02.2024)

„Pokiaľ ide o mňa, psy majú len jednu chybu. Veria ľuďom." Týraný chlapec, ktorý sa zmenil na krysařa s hafanmi a netransfóbnou hviezdou medzi kabaretnými Jokermi. Herecký výkon Caleb Landry Jonesa je absolútne fantastický, pokiaľ teda nerobí drag queen alebo nemá radiátorové tendencie aj v skutočnosti, no a v tesnom závese je hudba Erica Serru a skvelo vybrané piesne, ktoré pôsobia ako ôsobí doslova ako druhý dialóg, texty piesní presne zapadajú do pocitov postavy či diania. Škoda len, že v celom tom zaujímavom príbehu sa Besson nevyhol tomu, aby bol poplatný novodobým naratívom, ktorý má upevniť nový sociálny model zdanlivo prebudených, ktorí sú však paradoxne v hlbokej kóme. (27.01.2024)

Douglas si v životě sáhl až na úplně dno a ne jednou. Není tedy divu, že zanevřel na lidi a začal se přátelit se psy. A ti pro něj udělají úplně všechno. Když mu tedy chce okolí opět ublížit, je jasné, že to nedopadne hezky. Luc Besson natočil vizuálně stylovou a vcelku zábavnou variaci na Jokera, která ovšem jen klouže po povrchu, nedovede vytěžit zajímavé motivy a vypadá spíš jako film snaživého debutanta než dílo zkušeného šedesátiletého režiséra. Od Bessona člověk i po těch slabších letech pořád čeká víc. (30.11.2023)

Luc Besson nám predstavuje ďalšieho zo svojich nonkomfortných (anti)hrdinov. A treba uznať, že Caleb Landry Jones stvárňuje dosť možno ešte viac ako v Nitram svoju životnú úlohu. Besson sa ako scenárista inšpiroval v Obvyklých podozrivých, i keď neponúka nespoľahlivého rozprávača. K tomu nám servíruje viacero žánrov, pričom mám pocit, že ak by sme sa zamerali skôr na detektívnu líniu (vykrádačky domov) alebo gangsterskú líniu, tak by mohol byť výsledok presvedčivejší. Niežeby celý život Dogmana nebol zaujímavý, ale tie dlhé roky sa dali vtesnať do niekoľkých retrospektív a viac sme sa mohli zamerať na súčasnosť. 70% (02.12.2023)