Stopař

Nevidím mnoho kvalitativních rozdílů mezi tímto originálním Stopařem a jeho remakem z roku 2007. Obě záležitosti jsou nelogické až na půdu. Divák stále čeká na nějaký finální zvrat, kdy by nám John Ryder konečně prozradil proč trápí nebohého klučinu. Nemůžu si pomoct, ale opravdu jediný dálniční horůrek, který mě vyloženě sednul byl Duel. Navíc Stopař vlastně horor ani není. Hodně se zde střílí, jezdí, bourá, mává zbraní, takže spíše akční thriller. 50% (09.07.2020)

Stopaře jsem si napodruhé užil ještě více, zvláště pro jeho úžasný metonymický rozměr, který mi dovolil o hvězdu navýšit hodnocení a razantně rozšířit plochu komentáře. Celý film se točí okolo vyhroceného vztahu lovce a jeho kořisti, ke konci téměř otcovského, nebo lépe mentorského rázu. Tajemného vraha-stopaře (lovce) v podání démonického Rutgera Hauera ne/lze chápat mnoha způsoby: přišel odnikud, známe pouze jeho jméno (o němž nemůžeme s jistotou říci, zda je skutečné), je zcela vytržen z komplexnosti reality, desocializován; nemá žádnou identitu, neplatí na něj žádná pravidla (společenská, ale ani žánrová). Mnohdy mi přišlo jako by se nad celým filmem vznášel jako zlomyslný bůh, kterého už omrzela dvourozměrnost životní šachovnice. Zaplaťpánbu za to, dodalo to jeho postavě, vyjma syndromu deus ex mašina, další zajímavé a otázky vyvolávající parametry. Osobně jsem v něm také viděl ztělesnění neměnného přírodního zákonu o přežití, nicméně hlavní tíže jeho významu spočívá na roli "katalyzátoru" iniciace nedotčeného eféba Jima (svého času kořisti) - provádí jej zkouškou dospělosti, napomáhá mu naplnit rituál a najít v sobě ztracenou mužnost a sílu. Jim si díky němu projde opravdovým peklem, ale má to i své teoretické klady, protože opětovně docházejí naplnění nadčasové mytologické archetypy, resp. mé oblíbené putovní trivium pro hrdiny: separace, zmíněná iniciace, návrat. A právě díky tomuto příklonu k symbolické rovině vyprávění: 1) přicházejí k úhoně relativizující žánrová zařazení 2) nelze bazírovat na výskytu logických lapsů a nesrovnalostí - jednoduše nejsou podstatné. Když pro změnu zabrousím do filmařské roviny, musím ocenit, nakolik je celý film ohromně nepředvídatelný, a jak se nakládá s osudy jednotlivých aktérů - některé souhry nešťastných okolností bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Značně mě nadchla i kamera, střih a režisérova řemeslná zručnost obecně, nadvakrát udivující, protože jde o jeho úplnou prvotinu. Ale, abych pouze nechválil, rýpnu si i na úkor nemnoha drobných nešvarů. Způsobují je zejména klišoidní žánrové ústupky narušující příjemně mrazivé tempo (navzdory výtečná automobilová demolice) a škaredá syntetizátorová hudba od "zaškolujícího se" M. Ishama. Jako perfekcionista bych si i dokázal velmi dobře představit, že by byl celý snímek natočen v ještě více hypnotizující a pozvolné náladě, ale to už je opravdu drobnost. Nezbývá než dodat, že tohle přes všechny dílčí nedostatky rozhodně nebyla bezstarostná jízda (natož odduševnělá a doslovná). 4,5* (12.01.2008)

Překvapivě kvalitní zpracování filmu, který nestárne ale působí jako by byl natočen až v novém tisíciletí. Bohužel co láme vaz tomuhle zajimavému snímku je neustálé objevování vraha/stopaře, který pronásleduje mladého kluka, který mu zpočátku uniknul a to je na tom to špatné. Působí to, jako by měl ten kluk v kapse gpsku a ten stopař vždy věděl, kde se zrovna nachází, až to po chvilce přestane bavit a nějaké to dobře vybudované napětí tím bortí. Stejně tak postupné chování chlapce je až příliš. Velká škoda, protože bez toho to mohl být opravdu výborný film. (21.02.2017)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $5,844,868║Tržby Celosvetovo $7,200,000║ Tento thriller má fantasticky budovanú atmosféru, husté až doslova nechutné scény, príbeh čo si po celý čas drží napätie na najvyššej úrovni a hlavne výborného "démonického" Rutgera Hauera, ktorého skvele dopĺňa vystrašený, unikajúci Thomas Howell. "Strach a hrôza prichádza z neznámym stopárom... však pozrite tento film a potom si rozmyslíte či niekomu ešte niekedy zastavíte!" /95%/ (29.09.2008)

Tak takhle jsem si při filmu ještě nezanadával, to se povedlo. A to jak při chování Jima tak Johna, kterému jsem ke konci začal fandit a to po pro mě nepochopitelném jednání Howellovy postavy. A to taky svědčí o kvalitě snímku, že mi na postavách tolik záleželo, moje neustálé: "Bože, to je debil, no to je ale debil" jsem musel prokládat i nadávkami jinými, abych se trapně neopakoval. Jak já nesnáším, když vím něco, co některé postavy neví a ty se navážejí do těch, které ví to, co já. Snímek Stopař na tomhle docela staví a přestože jde o prvotřídní film (čert vem tu vykonstruovanost scénáře, aneb Hauer je všude, kde se mu to hodí), já u něj strašně trpěl, totální marnost :-) (24.03.2008)