De-Lovely

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)

Lovely? Bohužel až příliš a po emoční a obsahové stránce beznadějně lonely. Načančané tuze pěkně, Kline ztělesňuje skladatelského boha, přešlapujícího mezi luznou nymfou a mužným satirem přesvědčivě, a pro Portera a swingovou éru mám slabost, ale právě proto odmítám přehlížet, že tenhle pacient bohužel chytil prudce nakažlivou muzikálovou chorobu a pod přezdobenou fasádou skrývá tak akorát velký kulový. A pokud je nám - zcela právem - připomínáno, že píšeme-li obsah filmu, měli bychom být věcní a zdržet se oslavných ód i zatracování, působí trochu pokrytecky, když na poklonkovací distributorské hemzy jako zde je místa dost... (07.10.2012)

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)

Přehlídka nádherných melodií Mistra Portera a méně nádherných, ale i tak pěkných kluků v roli jeho milenců. 1) Starosvětský způsob vyprávění působí poněkud nudně. Když k tomu přidám jako vždy silně asexuálně působícího 57letého Kevina Klinea (Cole Porter) a zjevný nepoměr mezi věkem a vzhledem herce a věkem postavy, kterou ztělesňoval, celkový dojem pak není nic moc. 2) Porterův vztah k ženě demonstruje moji postpubertální představu o uspořádání domácnosti. Nenaplnila se, a já toho nelituji. (16.07.2016)

Film jsem viděl na DVD: velkou nevýhodou je to, že muzikálové party ( a je jich tady pochopitelně požehnaně) nemají české titulky. Přitom v mnoha pasážích jimi postavy doslova „komunikují“, takže musíte umět dobře anglicky, abyste pochopili, co se osoby snaží jedna druhé sdělit. Kdo angličtinou nevládne, bude jen dumat, o co všechno asi přichází. Zkrátka neopatřit titulky bezmála třetinu filmu je hřích jako hrom. (10.01.2006)