Masaryk

"Pořád mluvíte o demokratických principech, ale přitom máte nasráno v kalhotách." Zfetovaná excelence zvaná Jeník mě nikdy nedonutila hledat nějaký historický pramen, takže jsem využil příležitosti k tomu, abych si s ní napudroval nos koksem, zazpíval, zatančil a pohádal se světovými politiky. A taky jsem si mohl připomenout tu rozvážnou a noblesní diplomacii, s níž nás politická smetánka Anglie a Francia darovali Německu. Nějak mám totiž pocit, že je ta Mnichovská zrada zase tak moc nemrzí a hodí nás přes palubu vždy, když to pro ně bude výhodné. Opět rozvážně i noblesně a navzdory tomuto snímku, kterým je za to sice trošku kritizujeme, ale zároveň v něm mluvíme převážně anglicky, čímž se jim opět poslušně drápeme do řitních otvorů. (28.02.2018)

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)

Nestržen filmem, hodil jsem lehký "zíving" (česky: zíval jsem jak prase, s držkou ala Schelinger), prohrabal jsem se nudným, zkresleným, téměř tendenčním filmem. Těšil jsem se na "hrabalovský" pád politika v závěru, jeho smrt nahradili hanebně titulkem, že dodnes není jasné, co se pod okny událo. Jistě nikdo nečeká, že se před filmem i po filmu obložím odbornou literaturou, z níž budu mít načten každý Masarykův prd. Když ale film do mě téměř dvě hodiny hrne kontrastní esej, kdy Másu vidíme zbědovaného v blázinci, následně příčetně řídí vysokou politiku, tak tady někdo neodhadl kvocient věrohodnosti, a předkládá něco zavánějící trusem. Sakra, na tom filmu není nic k uvěření. Fajn, Mása bral kokeš, chodil si tajně na něj i v sanatoriu, Mása měl rád ženské, fajn, co by ne, ženské jsou skvělá věc (řečeno "rodenovskou replikou" z jeho krajně neoblíbeného filmu Copak je to za vojáka...), prezident Beneš byl zbabělec, to přece víme, věřil Kaiserovi vůbec někdo jeho Beneše(?!), film dohromady zmastí, co se dá a přeskakuje v ději tak urputně i překotně rychle, že nebýt popisek ke každému období, neorientoval bych se a tuze krásně bych bloudil jako panic nesečeným porostem ukrutně obludné milfky. Julius Ševčík, režisér, posílá jeden blud za druhým. Nebýt Rodena, který ty unylé i komplikované pasáže hravě utáhne, nebylo by co a koho obdivovat. Z 80% je film namluven v angličtině, regulérně jsem tedy viděl anglický film s českými titulky. Rodenova "čechoangličtina" sice tahala za uši, namaskován byl divně, nepřirozeně, nicméně jeho herecký um je nezpochybnitelný. Pochyby mám o filmu jako celku. Jestli on ten scenárista Kolečko nemá náhodou o kolečko víc. Vydatně jsem se s filmem po celou jeho dobu trvání míjel. Až na hrdý výkon Rodenův, mě ničím nezaujal. 4/10 (13.10.2017)

Zatímco venku se otepluje, v kinech straší studený Masaryk. Tak studený, jak chladně na mě působí Roden ať už hraje ruského mafiána v americké slátanině nebo významnou persónu našich dějin. Technicky a teoreticky filmům rozumím jak koza petrželi, tohle těžko ocením podobně jako česká akademie, která Masarykovi napařila víc levů, než kolik jich běhá v Africe. Jsem divák konzument a na mě to působilo jako dobře vypadající dáma na plese, která si k sobě nikoho nepustí blíž než na tři metry. A to se pak špatně tancuje. (13.04.2017)

Silná druhá polovica zachránila dojem obrazu Masaryka ako bohémskeho synáčika slávneho otca. V podstate si moje sympatie nezískal po celý film, ale historické súvislosti tu boli pekne ukázané, hlavne postavy ako Beneš alebo Henlein boli excelentné. Hlavne sa mi opäť z náckov zdvihol žalúdok. Veľký problém vidím v tom, že tu nie je dotiahnutý Masarykov koniec, pretože práve jeho smrť je ďalším veľkým tajomstvom, ktorý sa oplatilo ukázať. A dvojka sa točiť určite nebude. (15.08.2017)