Dům duchů

Mám moc ráda Meryl Streep, takže nevynechám jediný film s ní. Dům duchů není výjimka a musím říct, že tenhle její film patří k těm u mě více oblíbeným. Nevím proč, prostě u mě navodil takovou tu správnou atmosféru, což rozhodně všechny filmy nedokážou. Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé postavy měnily v běhu času. Třeba Meryl hrála svou Claru od slečny až po stařenku a to samé i Jeremy Irons. Výkony obou byly prostě skvělé. I když Esteban mi jako člověk moc sympatický nebyl, Jeremy ho zahrál skvěle, a tak jsem mu to odpustila. Ve filmu jsou krásně ukázány povahy několika lidí, někteří méně, někteří více příjemní. Když umírala Clara, musím říct, že mi i slza ukápla. Film se mi líbil, byl o lidech a lidských charakterech a na třech generacích jedné rodiny krásně dokázal ukázat dobu, lidi i prostředí. (09.06.2014)

„Kedysi som ťa nenávidela. Chcela som sa pomstiť. Teraz to ale postupne vyprcháva. Začínam si uvedomovať, že medzi jednotlivými udalosťami sú súvislosti. Pýtam sa sama seba, či mám dôvod prispievať do toho bludného, nekonečného kruhu plného vrážd, pomsty a nenávisti.“ Pôsobivá adaptácia slávneho románu zo žánru „magický realizmus“, ktorý je natoľko originálny, že film nemohol s takým režisérom a hercami (Jeremy Irons bol presne taký tvrdý Trueba, ako som si ho predstavoval pri čítaní) dopadnúť zle. Kniha svojrázne miešala dokopy krvavé scény (nad scénou, v ktorej dievčatko sleduje pitvu staršej sestry som rozmýšľal tri roky v kuse) s poetickými, až nadprirodzenými. Odohrávala sa naprieč desaťročiami a mala obrovské množstvo postáv. Všetko sa to miesilo s úmrtiami, znásilneniami, vraždami i snovými zážitkami, z ktorých zostával rozum stáť (ústredná hrdinka od detstva vie hýbať predmetmi bez toho, aby sa ich dotkla a v obrovskom dome sa motajú priesvitní duchovia). Skrátka látka, ktorá sa nedá ľahko sfilmovať. Tvorcovia to však napriek tomu zvládli. Jediné, čo ma mrzí, je absencia záhadného tvora, ktorý bol v románe predstavený ako kombinácia obrovského psa, menšieho dinosaura a koňa. Je to komplikovaný a dlhý film, pomerne náročný na pozornosť a nedá sa pozerať trikrát do roka. Ale to nie je mínus. (28.05.2011)

Hned na začátku jsem si všiml stejné atmosféry jako u Kmotra (spolu se stejně krásnou hudbou) a svým (vzdáleným) způsobem to taky je Kmotr. Protože nějak tak by mohl vypadat, kdyby Kmotr byla sága ne o Corleonech mužích, ale o ženách. Pokud vás neosloví příběh (u obou filmů), tak výš než 3* to nebudou. U Kmotra mě příběh hodně neoslovil, (ještě se to může změnit 2. shlédnutím) zato tady je příběh to nejlepší (, i kdyby herci a herečky spolu s režisérem odvedli Oscarové výkony). PS: málem jsem ho neviděl, protože název je jako z hororu, kterým se obloukem vyhýbám. (13.02.2011)

Velmi zajímavý a poutavě natočený film s množstvím výborných herců v hlavních rolích. Ze začátku velmi starobylé, až mystické, postupně zachycující dějiny Chile až k vojenské diktatuře. Je to příběh o krutém prozření jednoho člověka ( skvěle ho zahrál jeremy Irons ), o velké lásce a velké bolesti. Velmi zajímavě je natočena scéna autonehody. Kdo má rád dobrý příběh, určitě si přijde na své. (01.07.2005)

Prvú hodinu Domu duchov som sa musel zmierovať so zvoleným skratkovitým štýlom rozprávania, keď sa vždy po niekoľkých scénach presúvame o roky až dekádu ďalej. Po adaptácii mysle som si ale zvykol a je to zásluha Billieho Augusta, pretože výborne zvláda polopatizmus, politické zjednodušovanie, pátos a predovšetkým silné emócie. Takže prečo mu to vlastne vyčítať? Pre podrobné zachytenie dejín a motivácie postáv by to možno chcelo výpravný 10 dielny seriál. Tento štýl rozprávania má ale tú výhodu, že má dej spád a každá scéna má pre diváka silnú informatívnu hodnotu. August má k dispozícii maximálne lahôdkové obsadenie, kde zaujmú snáď všetci herci bez výnimky. Sebeckí intelektuáli išli Ironsovi vždy na jedničku, táto postava je bezpochyby jednou z jeho životných. Mal za ňu vôbec nomináciu na Oscara? (12.12.2012)