Recenze (345)
Ženy sobě (2011)
Kdyby to mělo o 15 minut méně, určitě bych dal o 1 * víc
Znovu 17 (2009)
au logika a přirozená reakce postav
Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců (2013)
Takhle přesně má vypadat, když někdo inspiruje něčím, ale ne tak, aby se jednalo o kopírování. Zrzaví mravenci zdraví jak skřety z Mordoru, tak bílo-ruké
Po strništi bos (2017)
Lepší, než jsem si myslel. Pojetím se jedná o jiný film, než Obecná škola. Vlastně je to Svěrákovo Pampeliškové víno
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (2014)
Hodně velké překvapení, které tkví v tom, že se z Katniss Everdeenová je novodobou Johankou z Arku a děj je zaměřen ne na ni ale na Revoluci vedenou 13. okrskem.
Černá labuť (2010)
Ten vývoj se mi moc líbil. Začalo to jako ženská variace na Dvojníka a končí jako Birdman (ale na ten nemá, protože ten mě napnul a překvapoval každou ob scénu). Jinak jsem od Černé labutě si sliboval film o ženské rivalitě (takový protipól Dokonalému triku, jen drobet jednodušší)
Milujte svého zabijáka (2002)
Dost originální, ale nikoliv pro mě. S přimhouření oka, by se dalo říct, že je film konzinstentní, i když u žádné scény se nezastaví na tak dlouho, jak by potřebovala.
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949)
V sobotu odpoledne jsem viděl dlouho potřebný vývojový článek mezi komediemi orvní republiky (divné, skoro na vtipy prázdné) a komediemi za minulého režimu (všemi stupni)
Goldfinger (1964)
Jé, vzpomněl jsem si na Westa:-O. V tomto kousku je dobré hudební pozad, konečně, včetně ustřední písně (velký posun od Srdečných pozdravů). Bondu jsem se nehrnul s dobrých důvodů (ale nevylučuju, že nějaká budoucí ůkol 007 se mi bude líbít). Jo a také jsem si vzpomněl na Úžasňákovi (trubka). Celkově to je ale bez napětí.
Mulholland Drive (2001)
Konečně jsem prolomil bariéru Finche, protože mi byli (KONEČNĚ) hlavní postavy sympatické. U předchozích vlastních filmů (Sloní muž, Twean Peaks-závěrečný film, nikoliv pilot, má chyba, Blue Velvet a Lost Highway) jsem byl vtažen (vždy od všech filmů očekávané), ale proti své vůli , takže není divu, že jsem cítil po posledním zmíněném něco jako filmové předávkování a byl jsem v náladě "už nechci vidět žádný film". No a tady to bylo poprvé, když jsem mu dobrovolně zobal z ruky. Atmosféra byla hluboce uhrančivá devadesátková se symbiózou k padesátým. Po skončení jsem to určitě nepochopil (velké díky k těm, co ho vysvětlili v komentářích), ale to vůbec nevadí, protože to mystérium o ženě po autonehodě, která se seznámí podivně s začínající herečkou, která jí pomáhá zjistit její totožnost, k maximální spokojenosti stačí. PS: od úvodu, je jasné, že Mulholland drive je jen kousek od filmu Sunset Bld. PSS: Všechno je na pásce. Nehraje kapela. Je to jen iluze. Poslouchejte!