Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ján ZimmerHrají:
Hana Maciuchová, Alexander Brezina, František Bubík, Irma Bárdyová, Kamil Marek, Jozef Hodorovský, Tomás Tobák, Luisa Grossová, Albert AugustínyVOD (1)
Obsahy(1)
Příběh v dobové rekonstrukci období Slovenské republiky 1939-1945 je mnohovrstevnou metaforou konfliktu mocenských ambicí, nehumánních v dogmatické krajnosti, a životních filozofií, tlumočených přes hudbu. V soukolí sporu církevní (klášter) a světské vrchnosti (starosta, regenschórí a arizátor Bachňák) se octne polský zběh, varhanní virtuóz, ukrývající se v klášteře jako mnich Félix. Nevěří svatému poslání hudby v čase vraždění a není ochotný dát se zneužít pro zlo. Má jediné východisko: únik cestou, kterou přišel (lesem mezi minovými poli plnými mrtvol), nebo dobrovolnou smrt obětního beránka. Soulad myšlenky a tvaru odvoláváním se na harmonii vrcholných uměleckých děl výtvarných, architektonických (gotika levočského chrámu), hudebních (Bach) dosahuje Uher promyšlenou kompozicí záběrů, sekvencí a obrazů jako opakujících se protikladných motivů fugy, vždy s bohatší obsažností. Působivý souzvuk hudby a rytmu snímání v chrámu dynamizuje nápaditá kamera, zdůrazňující vertikální linie. Vznešená hudba, zvuk varhan v starém gotickém kostele, rytmus strmé chrámové klenby, vznosné linie starých obrazů a soch jsou měřítkem nízkých, hrubými pudy poháněných činů. První slovenský film, který ukazuje jinou než povstaleckou tvář tisovského Slovenska, první průlom do mlčení o křesťanské zbožnosti slovenského lidu, první slovenský film, v kterém bylo umění ohniskem dramatického konfliktu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Organ nezapadá do skupiny slavných titulů spojovaných s novou vlnou, ani se nikdy nedostal do širšího diváckého povědomí, s odstupem času ho ale vnímám jako jeden z umělecky nejpozoruhodnějších československých filmů 60. let. Nedá se doporučovat na potkání, má komorní, artový charakter. Jeho atmosféru výrazně ovlivňuje rozsáhlé propojení s barokní hudbou, která pomáhá zvýraznit prostředí kláštera a osudovost situace, ve které se jeho obyvatelé ocitli. Zajímavé je i zasazení příběhu do období slovenského klerofašistického státu, takových filmů opravdu nevzniklo mnoho. Snímek se vyhýbá do té doby obvyklým ideologickým šablonám, hluboce lidská je především postava opata, který se ocitl ve svízelné situaci - pomocí uprchlíkovi neriskuje jen své postavení, ale i osud celé komunity. Celkový dojem: 85 %. ()
Divácká zkušenost je nadmíru náročná, nepřehledná, nezajímavá. Ale samozřejmě lze celý ten negativní zážitek opsat samými chvalitebnými výroky, jako například v kontextu příprav na Obchod na korze, v linii slovenských prvenství. Ale už tehdy se psalo, že jde o film nadmíru slovenský a slovenštější než cokoli, co vzniklo v minulé dekádě. Což lze ale také číst jako interní film, který je natolik svojský, že má jen velmi omezenou možnost komunikovat byť jen se západní polovinou republiky. Tak či onak je Organ důležitým mezníkem v širším tématu zobrazování Slovenského štátu. Divák doposud konfrontovaný maximálně Romeem, Julií a tmou bude zmaten. Konečně, i pro zdejší debutantku Hanu Maciuchovou, byla účast v produkci tohoto druhou slepou větví. ()
Organ je jedním (z ne mnoha) skutečně význačných filmů (česko)slovenské nové vlny. I kdyby Uher natočil "jenom" dokumentární film o Mistru z Levoče podloženém Bachovou hudbou, bylo by to asi dobré. Kdyby košatost postav ještě trochu omezil, bylo by to ještě lepší... Cesta do "bezpečí" vede přes minové pole, cesta z bezpečí, které se stalo "nebezpečím" vede také tudy... Slovenský štát ve stavu zrodu, dosud neetablovaný, plný mocenských a sociálních potyček, i když už plně uznaný jak Velkou Británíí, tak Francií, kterým jedna "zrada" zřejmě nestačila... Vedle regenschoriho Bachňáka nezapomeňme na dalšího slavného arizátora Antonína 'Tono' Brtka (pozor: nejde o slavného slovenského hokejistu hrajícího v NHL). Pozn.: Film je pný vedlejších cest, odboček a prošlapaných pěšinek, z nichž mnohé jsou slepé, ale dávají mu jedinečnou a specifickou příchuť - např. setkání Félixe se zahradníkem, hraní potmě; v podstatě je takový celý film. ()
Docela se divím že tenhle film ani Una111, ani Mariin nehodnotili. Tak duchovní film - a nejen duchovní - se vidí málokdy. Měl bych k němu tolik co říct, že nevím, kde začít. Filmařsky se mi líbí v tom, jak některé věci jen naznačí - sice zcela jasně z nich plyne, co se komu stalo, ale naznačuje, a je na divákovi, zda náznaky pochytí. Kamera si nezadá svým poetickým obrazem s Tarkovského nejlepšími díly, a dokonce bych řekl, že i příběh rezonuje s Tarkovského filmy. Dokonce je jistým sloučením jeho studentských a zralých děl. A líbily se mi ty scény přes zrcadlo. Atmosféra je poetická, symbolická (a vlastně jde o podobenství) a je nutno se naladit na rytmus tohoto filmu - pomalejší, rozjímavý, asi jako když jde člověk přírodou, lesem, polem a kochá se a nechává na sebe působit krásu. Ta je zde zastoupena duchovní hudbou, hranou na varhany, ale i krásou gotického chrámu a jeho zákoutími - jež však daná doba narušuje (viz freska neurvale zničená elektrickým vedením). Některé záběry mi přišly zdlouhavé, ale pak byly použity naprosto stejně natočené znovu - ale s jiným hlukem/zvukem v pozadí, a najednou mi došlo, co mi to mělo říct. Jinak jsou zde hlavními postavami obchodník s lihovinami a regenschori, který svoluje ke kompromisům (scéna s upadlou Kristovou tváří je hodně silná), aby v nové době přežil, a nezajímá ho, jak na jeho činy doplácejí ostatní - což vyvrcholí jednou z nejtragičtějších scén filmu. Navíc je schopen koupit dům po zbožné ženě a rozvěsit v něm obrazy jídel a pití, tedy světských požitků, a pořádat v něm hostiny pro nacisty. Jeho dcera, zbožná, naivní dívka (Maciuchová mluvila slovensky dokonale a ty dlouhé vlasy jí taky slušely, a popravdě jsem ji nepoznal) je ostrůvkem čistoty (ještě s jednou babičkou, která se chodí do kostela modlit). Otec opat je zmítán neustálou nutností sám sebe před Ježíšem ospravedlňovat, až ten mu řekne, co si myslí. Jednou z postav je i syn mrtvé ženy ze začátku filmu, který prohlásí, že v této době se dá buď jen modlit, nebo se opíjet - i jeho příběh postupně graduje. A pak je zde Felix, který sám by rád našel nějaké místo klidu a rozdával krásu a potěchu hudbou, ale není mu přáno. Ačkoliv vlastně nedělá nic jiného, než hraje na varhany, dokáže si lidi, aniž to tuší znepřátelit. Není divu, že ve zlém světě se nakonec stanou obětmi (doslovnými, i v přeneseném slova smyslu) tři nejčistší lidé filmu - a to včetně kvardiána, který jediný dokázal jednat tak, jak měl. Zajímavé, jak jsou zde vidět znaky totalit, ať je jakákoliv - nacisté překroutí tragédii se svým minovým polem, že šlo o akci nepřítele (klasika potom za komančů i dnes), nebo se "moderní" představitelé města snaží prosadit městský rozhlas (který ruší ticho a možnost usebrání a je předzvěstí nekonečného hluku v dalších a dalších letech, jenž odvádí myšlenky od podstatných věcí) a rovněž podporují lidové písně, aby se více prosazovaly (na úkor církevních). Scénka se studánkou jako by vypadla z Bílé paní (jenže ta vznikla o rok později). V podstatě - ačkoliv je příběh jednoznačně datován - by se mohl odehrávat kdykoliv a v jakékoliv době, i dnes. () (méně) (více)
,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) ()
Galerie (7)
Zajímavosti (20)
Související novinky
Zemřela herečka Hana Maciuchová
Ve věku 75 let dnes v Olomouci po dlouhé nemoci zemřela česká filmová, televizní a divadelní herečka Hana Maciuchová. Nejvíce diváku si ji jistě bude pamatovat z televizních obrazovek. Zahrála si v… (více)
Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc
Už ve čtvrtek 28. května začne v pražském kině Ořechovka filmová přehlídka „Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc“. 60. léta minulého století jsou všeobecně považována za zlatou éru… (více)
Reklama