Nezvaný host

,,Tady kóta 15, vše v pořádku - končím, přepínám!'' Tohle natočit jako studentský film v roce 1969 - to chtělo sakra koule! Film mi trochu připomenul Havlova Anděla strážného, ale jen v počátku tím vpádem a bezprostředním chováním nezvaného hosta. Pak už to začalo být husté a lehce absurdní. Závěr mne dostal. Možná tím pan Venclík nechtě naznačil, že bratrská rudá vojska ani nezvaní hosté hned tak neodejdou... Jsem moc rád, že jsem to viděl. * * * * (01.02.2016)

Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. (13.06.2012)

„To bude maminka…nebo nějakej ožrala, já se jdu podívat.“ Filmová hříčka stejně zábavná jako mrazivá. A Landovský si snímek ukradl celý pro sebe. Rád si Nezvaného hosta zase někdy pustím, za mě to budou silné 4*. „Měli jsme o vás strach.“ – „Nevíme, co bychom si bez tebe počali.“ – „Hele, neurazíš se? Radši netykat. Radši netykat, víš, jak to chodí.“ (14.05.2014)

„Co si přejete? My Vás vůbec neznáme. Odkud jste? Tady nemůžete být … Co to pořád žvaníš? Všichni musíme poslouchat, tak ty budeš taky! Řek‘ jsem to snad jasně. Když mě sem poslali, tak tu musím bejt. Jako váš bratr, nebo přítel.“ To … to je naprosto neuvěřitelné. Neuvěřitelně absurdní. Plné černého až mrazivého humoru. A také strašidelně pravdivé. Venclíkův absolventský filmeček nám ukazuje povahu českého člověka naprosto otevřeně a bez příkras („Je to holt těžký, musíme se s tím smířit. Nic netrvá věčně. Musíme to vydržet“). Vůbec se nedivím, že putoval hned po svém zveřejnění do trezoru. Jen je velká škoda autorova promarněného talentu. Být hrdinou a svědomím národa se nevyplácí. (27.02.2015)

Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. (25.12.2012)