Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(více)Recenze (39)
Velmi otevrena zpoved asi osmi homosexualnich prostitutu uprostred Prahy. Osudy jsou temer totozne, snad jen v cene za anal se trochu rozchazely:-). Nejvice vsak zaujme zpoved producenta, rezisera, scenaristy a kameramana v jedne osobe, nejakeho Rouska, ktery v civilnim zamestnani dela na pitevne. Prostrihy nataceni gay porna, pitvani mrtvoly a mozartovy hudby, je skutecne hodne nevsedni podivana. Nikomu z nich nebylo 18, nejen diky trilogii rezisera Grodeckeho o prazskem hlavnim nadrazi v 90. letech vedel kdekdo, presto to vsem bylo jedno. Jako jine uzivatele by me rovnez zajimalo, co delaji dnes (pokud tedy ziji) a jak moc se zmenila tato problematika v dnesni metropoli. "V Praze zije spousta buzerantu":-))) Amen! ()
Neskutečně mrazivá otevřenost výpovědí, v nichž se i největší lidské hnusy mohou ospravedlnit průvodní ideologií nové demokracie. Hodnotící prvek dokumentu dává zvolený ♫ hudební doprovod (chlapecký sbor), dodávající celku drsné vyznění, směřující ke každému z nás s otázkami, co jsme v 90.letech věděli, dosud víme a kolik vůbec chceme vědět o dění ve svém okolí. Těžko uvěřitelné vystižení ducha doby pro další pokolení. ()
Litovat tyhle chlapce (ztroskotance) rozhodně nebudu a jak sami řekli Praha je jeden velký bordel. I kdybych neměl prachy, nikdy bych nešlapal a už vůbec bych nekouřil ptáky…Zneužívat k tomu naivní mladé kluky, jo to byl teda psychopat Rousek hotový kabrňák – tu přezdívku Krysa má zaslouženě. Vyhulený dement, který si o sobě myslí, jak geniální a kreativní tvůrce je – a on dělal na patologii? No ty vole tak pod jeho rukama bych skončit nechtěl. Co se dokumentu týče, nebyl špatně zpracovaný, ale z jeho obsahu mi bylo spíš nevolno. Ostatně jako z celé Mandragory, která z toho vycházela. ()
Hodně statický a lehce utahaný exkurz na obličeje utopené ve špíně devadesátkové Prahy, ve které vysmažený low-budget porno magnát pitvá mrtvoly a nutí kluky, aby to dělali bez gumy, protože Němci to tak, na rozdíl od Holaňdanů, chtějí. Grodecki si svou zapáleností a minimálním distancem spíše škodí, což divák nejsilněji pocítí při neustálém variování jednoho a toho samého příběhu vybraných mluvících hlav za asistence mramorového hudebního podkresu. Nakonec se nad tím ale nevyplatí přehnaně lkát, protože i přes svou přepálenou stopáž Tělo bez duše dobře monitoruje atmosféru tehdejšího divokého východu. ()
Dokumentárny film "Telo bez duše" natočil poľský režisér Wiktor Grodecki v roku 1996. Bolo to intro ku jeho kontroverznému snímku "Mandragora", ktorý vznikol o rok neskôr. V drsnom, surovom, miestami až nechutnom dokumente zachytáva osudy mladistvých homo prostitútov a jedného velice svojrázneho pražského filmára a producenta gay porna. Pervitínom sfetovaný Pavel Rousek alias Krysa je zvrátený, psychopatický, deviantný, ale zároveň i nesmierne vypočítavý a svojim spôsobom podnikavý a kreatívny. *** ()
Galerie (18)
Reklama