Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí

Namísto dokumentu spíše adorace často nešťastné a patrně poněkud labilní sportovkyně, která hůlky a flintu hodila do žita, aby je ochotně vyměnila za bulvár. Jenže hodnotit osoby veřejného života na základě pofidérního autorského díla-filmu je nečestné, nesportovní a také nesmírně ošemetné. A tak se raději zaměřím na bizarní a bezradný formát snímku, ve kterém režisér z nedostatku invence a schopností ilustruje vyprávění o tom, jak hrdince někdo spláchnul palačinky do záchodu dramatickou scénkou, ve které hlavní protagonistce kdosi — ano, hádáte správně — splachuje palačinky do záchodu. Jindy zas blonďatou krasavici sledujeme, kterak v zaumně nasvícených záběrech předstírá zvracení, aby tak doprovodila povídání o potížích s příjmem potravy… Ve výsledku nepříliš interesantní blábol a telenovela s celkově dosti děsivým hudebním doprovodem, ze kterého vypichuji zejména ústřední píseň opatřenou dada textem „já teď na kolenou klidně budu tu stát, i kdybych tisíckrát ještě musela spadnout“. What the F? (08.06.2024)

Biatlon jsem sledoval už dávno předtím, než se rozjel díky S(K)oukalové velký boom i u nás, a budu ho sledovat i dlouho po tom, co ona ukončila kariéru. Jestli mě něco na téhle "zlaté éře" štvalo, tak to byl nárůst klasických čecháčkovských fans úspěchu, kteří po konci kariéry Koukalové či Moravce opět biatlon sledovat přestali, a přešli zas rozdávat moudra jinam. S(k)oukalová toho pro popularitu biatlonu udělala u nás opravdu dost, ale svým koncem kariéry to za mě vše komplet zahodila a přešla do módu klasické bulvární celebrity, čemuž i odpovídá tento dokument, který samotný biatlon ukazuje až na takové třetí koleji, a řeší se hlavně všemožné vztahové linky. Pokud jste všechny aféry sledovaly už v době jejich vzniku, tak vám dokument nepřinese nic nového. Z nějakého důvodu se na dokumentu odmítili podílet ti, kteří by o Gábině mohli říct něco negativního, stejně tak ve větší míře chybí vyjádření novinářů, biatlonových expertů, mediálních expertů...takže tu máme pochopitelně dokument, který je těžce jednostranný, a staví Soukalové piedestal nejlepší biatlonistky historie, což samozřejmě není pravda. Nejsem expert na životopisné dokumenty, ale tady je vidět, že tvůrci v závěru dost vaří z vody, přidávají naprostou nikam nevedoucí a zbytečnou linku o rádoby návratu do biatlonu, kdy každému fans biatlonu je hned jasné, že je od začátku odsouzen k neúspěchu, a podezírám tvůrce, že to byla umělě vytvořená linka čistě pro dokument. (31.03.2024)

Soukalová byla výborná sportovkyně a u toho měla zůstat. Patřím k těm, kterým se později zprotivila a tento dokument mě jen utvrdil v tom, jak nesympatická mi Gabriela Soukalová je. Je to natočené naprosto jednostranně, všichni kolem jsou zlí a jediná Gábi je hodná chudinka. Kolegyně na ni donášely, případně jí aspoň záviděly. Princezna řekne, že ji bolí lýtka a že nemá adekvátní péči, trenér pak vyjmenuje lékařské kapacity, které se o ni staraly. Princezna řekne, že jí měnili trénink a tím jí zkazili formu, ostatní biatlonisté na to řeknou, že to je naprosto normální postup. Princezna řekne, jak moc chtěla předmanželskou smlouvu, matka pak práskne, že jí Gábi vyčetla, že jí zkazila celou svatbu, když se na smlouvu dovolila zeptat. Z toho si člověk udělá obrázek... Naprosto směšné byly scény, kde Soukalová sedí schoulená ve sprše, nebo když na lyžích práskne hůlkou a zařve si. Abychom jako pochopili, jakou má bolest. Reklama na Soukalovou, nic víc. (10.06.2024)

Kdybych za tenhle komentovaný sestřih novinových titulků a nepůvodních záběrů z živých sportovních přenosů zaplatil plné vstupné, cítil bych se dost ošizen. Jde o jednostrannou glorifikaci/(sebe)obhajobu prokládanou starým dobrým kydáním hnoje, kritickou ke všem, jen ne k samotné protagonistce, která se zas a znovu plačtivě staví do pozice oběti. Jak jinak, když je režisér/promotér zároveň agentem Soukalové. Člověk nemusí být vystudovaný psycholog, aby ho napadlo, že vztahy obvykle takhle schematicky nefungují, že není jen čisté dobro a absolutní zlo, ale budiž. Při stominutové stopáži a prvoplánovém zapojování sentimentální hudby to ovšem vede k extrémní monotónnosti a nevkusnému kýčaření. Celé je to navrch, snad vyjma slz v autě, okatě fejkové, naskriptované, bez autenticky působících výroků a situací – jak ironické u filmu, který má v podtitulu slovo „pravda“. Poslední půlhodina, kdy už není moc o čem vyprávět, je pak z velké části jen bezobsažným ředěním onoho hustého, lepkavého koncentrátu. Díky alespoň za nechtěně wtf momenty, třeba mluvící hlavu Krause, který (zrovna on!) se moralistně vymezuje vůči novinářským hyenám. Pro VoD platformu cílící na nejnižší společný jmenovatel jde ale o adekvátní výplň, která svým nápadně bulvárním nábojem zřejmě přitáhne dost pozornosti, aby se producentům vyplatilo natočit příště stejně plonkové promo jinému sportovci nebo sportovkyni. 20% (09.06.2024)

Jít do takto jednostranné sračky cílené na joudy teda fištrónem a úrovní zrovna nezavání. JBichle nářků nestačila? Jedna za úžasné sportovní úspěchy, ale jinak je to s těmi pocuchanými nervičkami a hlavičkou ušmudlaná bulvární bída. Přitom hodná, pracovitá, úspěšná žena. Ani ten pokus dostat se do repre SVK nevyšel, že jo...? Nechtěli, co? Hmm. Inu? Ne každý na sebe nechá hystericky grcat, ale tak Harrymu a Megeře tohle taky sype, proč to nezkusit? (09.06.2024)