Boeing 747 v ohrožení

Scénář : Jim Thomas a John Thomas. Kamera : Alex Thomson. Hudba - Jerry Goldsmith. CHYBA VE FILMU - Ve chvíli, kdy Kurt Russel ručkuje po laně nad stropem kabiny, kde si prohlížel vnitřek kabiny sondami a vrací se zpět k vojákovi, má v jednu chvíli hodinky na pravé a pak zas na levé ruce. CITÁT - Jaffa je volný!..... (13.05.2011)

"Pane Grante, jste ochoten se proletět? V zájmu národní bezpečnosti?" Jasně, že je ochoten, vždyť je to hrdina, pyrotechnik a pilot - jenom o tom ještě neví. A tak nám jedno necelé komando a jeden celý kravaťák, nastoupili za letu do uneseného Boeingu. Už jsem několikrát nastoupil s nimi a když jsem konečně strávil překvapení, že jindy neprůstřelný, neprobodnutelný a neprokopnutelný hrdina tentokrát nedokázal přeprat fyzikální zákony, tak jsem si to vždycky užil. (30.09.2016)

Klasicky výborný David Suchet a krásná (a talentovaná - ale tady to není moc poznat) Halle Berry. Kurt je však dost nevýrazný a vzhledem k tomu, že s ním film stojí a padá, šedý průměr. Bylo by to lepší, kdyby si Suchet nechal svoji Poirotovskou vizáž. Jako francouzský - pardon, belgický terorista s napomádovaným knírečkem a mahagonovou hůlčičkou by nejspíš byl zcela geniální. (20.04.2004)

Asi nejlepší eroplánově katastrofický snímek, který je s takovou oblibou citován (čti vykrádán) dlouhou nudlí eroplánově katastrofických filmů déčkové produkce, které se svojí kvalitou téměř dotýkají samotného dna filmových kvalit. I když tento film není bůh-ví-jakým klenotem, od těch ostatních se v několika věcech liší: 1. má atmosféru, díky které vám není po deseti minutách jedno, kdo přežije a kdo natáhne perka a hlavně, letušce nepřejete nějakou ošklivou smrt od chvíle, co se objeví na obrazovce a za 2. hrajou v tom skuteční herci a ne banda druholigových šmíráků, jak tomu v tomto žánru bývá zvykem. Tyto dva body dělají z Boingu 747 v ohrožení těžký nadprůměr v rámci svého žánru a lehký (opravdu jen lehký) nadprůměr v rámci akčních filmů. (29.08.2006)

Meleme melem, všechno semelem, snad se z toho nepos... Ne ne ne. Kupodivu to drží pěkně pohromadě a akční klišátka fungují přesně tak, jak fungovat mají. Steven Seagal dostal konečně roli na tělo, ještě než stačí zlomit svou první zločineckou ruku (a tím našlápnout k tradiční akční demenci svého posledního období), je smeten z nebe a partie se ujímají jiní hráči. Na první pohled ňoumovatý (ale jinak samozřejmě hrdinný) agent ve standardním podání Kurta Rusella, sexy letuška Halle Berry (dobrou herečku v sobě nezapře), Hercule Poirot s oholeným knírem, nebelgickým přízvukem a tendencí používat spoušť místo šedých buněk mozkových. To, že Stuart Baird lepí vedle sebe výstřižky z cizích filmů, je vpodstatě fuk, protože ta jeho koláž drží slušně pohromadě a vede diváka k sice tušenému, ale přesto zábavnému finále, při kterém si Kurt Rusell dobude čest i srdce krásné letušky. A tak to má být. Aspoň v pátek kolem jedné v noci. (26.02.2005)