Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tragický příběh z let druhé světové války, situovaný do prostředí židovského ghetta, inspirovaný především vyprávěním otce Jurka Beckera, autora scénáře. Hrdina filmu Jakub Heym přináší naději na život lidem, kteří již čekali na smrt. Rozšiřuje totiž vymyšlené zprávy o postupu sovětské armády. Pro tuto klamnou naději se stal lhářem, jen proto sehrál svou roli až do konce. Představitel Jakuba, Vlastimil Brodský, získal na XXV. MFF v Berlíně 1975 Stříbrného medvěda za nejlepší mužský herecký výkon. Snímek byl nominovaný na Oscara jako nejlepší neanglicky mluvený film. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (58)

misterz 

všechny recenze uživatele

Myšlienka silná a vzhľadom na dobu a udalosti, ku ktorým sa vzťahuje aj veľmi smutná. To všetko malo predpoklad na silné emotívne vyznenie snímku. Žiaľ necítil som to tak, na moje prekvapenie ma to nejak zvlášť nezasiahlo. Myslím, že hlavným dôvodom bol samotný príbeh, ktorý okrem scén s Jakubom a jeho vymýšľaní si o vojenskej situácii nepriniesol žiadne ďalšie dramaticky silnejšie scény. Vlastne spomenúť sa dá len jediná - to s tým dievčatkom a rádiom za stenou. Na druhú stranu ale dejová linka nenudila, aj keď sa tu v podstate nič nedeje. Lepší priemer. 65/100 ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

Lži, které dávají jiskřičku naděje v lepší budoucnost. Asi jsem od tohohle filmu čekal víc emocí. Tím ovšem nechci film shazovat má určitě svoji hloubku. Vlastimil Brodský si svoje ocení za svůj výkon jistě zasloužil. Myslím si ale, že v následujících letech v některých filmech předvedl ještě daleko lepší herecký výkony. Pro mě je nezapomenutelnej třeba v jeho předposledním filmu Babí léto z roku 2001. Jakub lhář/Jakob der Lügner to má u mě za slabší 4hvězdy. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Jeden z mých nejranějších nejsilnějších filmových zážitků – ještě z času otevřených trezorů. Již jako kluka mne tenkrát nadchl úžasný Vlastimil Brodský a jeho úsilí proměnit ghetto týraných, mlčenlivých bytostí v prostor naděje a víry. Po letech nesouvislého pronikání do tkáně těchto mikrokosmů se mi při opakovaném shlédnutí můj raný pocit potvrdil a rád jsem docenil, jak věrně tento skvěle obsazený film vstřebává tísnivé klima ghetta, stravující sebe sama a vyčleňující se z plynoucího času. Je to svět schoulený v ruinách, živený jen vzpomínkami (a jimi současně vysilovaný), čekající na jaro volnosti a pak již jen o něm snící. A nemohl jsem si přitom nevzpomenout na úlomky slov, tóny hudby a detaily obrázků, které ve mně zůstávají, třeba i na to, jak terezínský skladatel Karel Berman zpíval píseň dalšího z terezínských skladatelů Hanse Krásy na slova básně Arthura Rimbauda Sensation: „Za modrých večerů si vyjdu po pěšině, / lechtán obilím, se brouzdat svěží travou: / a zasněn ucítím, jak vítr na mýtině / mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou! // Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic. / Však budu míti duši lásce otevřenou; / jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic, / v nesmírné Přírodě - šťasten s ní jako s ženou.“ Tady i tam, všude se zhmotňovala ta představa svobody, která rostla uvnitř – s tvorbou, vzpírající se násilnému ujařmení. To všechno pro mne nadále zůstává velkou posilou. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Člověk se do něčeho zaplete a ani neví jak a pak to musí ustát až do konce. Tak to opravdu nemohl hrát nikdo jiný než Vlastimil Brodský. Pan Brodský byl dokonalý. Takové role dostává herec jenom jednou za život. Je samozřejmě jen na něm, jak se s takovou výzvou popere a jestli tu hozenou rukavici dokáže vůbec zvednout. Viděno v původním jazyce s českými titulky. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (6)

  • Protože Vlastimil Brodský němčinu neovládal dostatečně, své dialogy ve filmu pronáší v češtině a pro německou verzi filmu byl předabován německým hercem. (BoredSeal)
  • Pro roli Jakuba režisér zvažoval mimo Brodského i obsazení populárního německého herce Heinze Rühmanna, jehož účast by na film nalákala větší publikum. Problém byl v tom, že Rühmann byl občan Západního Německa. Tehdejší politický vůdce Německé demokratické republiky Erich Honecker nakonec rozhodl, že Beyer by měl obsadit Brodského. (BoredSeal)
  • Němci navrhli Polákům koprodukci, včetně polských exteriérů a hlavní role pro polského herce. Natáčet se mělo v Krakově a Osvětimi. Poláci, vytíženi dvěma sovětskými koprodukcemy odmítli. DEFA od záměru ustoupila. Ve stejném roce je v NDR zakázán snímek Spur der Steine (1966) a výrobní štáb rozpuštěn. Scenárista Becker přepsal původní scénář do románu "Jakub lhář". Úspěch románu přinutil DEFU k přehodnocení situace. (ČSFD)

Reklama

Reklama