Člověk bez osudu

Je mi líto, ale tentokrát nesdílím názor většiny. Literární předlohu tohoto filmu neznám. Film rozhodně nebyl špatný, přesto mě však neokouzlil. Čekal jsem od něho, možná pod vlivem ostatních hodnocení, mnohem víc. Nevím, jestli se mi podaří několika větami vyjádřit, co mi na filmu připadalo jako nedokonalé. Při jeho sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že to celé je tak nějak jako za málo peněz hodně muziky. Nejvíce mi to tak připadalo při záběrech z koncentračních táborů. Povětšinou byly hrůzy tábora doprovázeny deštivým a jinak ponurým a nevlídným počasím. Asi to tvůrce vyšlo levněji než záběry na něco jiného. (15.09.2009)

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% (19.10.2014)

Druhá svetová a koncentračné tábory, to je druh filmov, ktorý ma skutočne dokáže rozpolcovať. Človek bez osudu síce nepatrí k tým absolútne silným odvarom a to práve vďaka scenáru a réžii, ktorá nevyužila potenciál vizuálnej dokonalosti, ale menej ako 70% (****) mu dať nemôžem. Všetko, čo nám dokáže priblížiť vlnu existencializmu vďaka ľudskej hlúposti a zla má u mňa hviezdu navrch. Pekné obrázky z prostredia hrôzostrašnej mašinérie bez pútavejšieho príbehu... (25.07.2011)

Tak jsem si dal po delší době zas jeden fantasy film. Jak jinak mám tu přikrášlenou pohádku nazvat? Nesympatický hlavní hrdina sice záhy shodil své příšerné kudrnaté háro, ale to byl skoro poslední pozitivní okamžik příběhu. Ten se sice snaží nastínit krutou bezútěšnost osudů maďarských nositelů řádu zlaté hvězdy, avšak, zatímco po stránce technické je film povedený (zvláště barevný filtr v některých scénách působil úchvatně), po příběhové stránce dost silně selhává. Kdyby se židi v koncentrácích měli tak, jako v tomhle díle, mohli by si skoro pískat. Jídla tolik, že ortodoxní si mohou vybírat, zraněného namísto masového hrobu čeká ošetření doktorem, vězni si popíjí v lágru kafe (nejlépe při cigaretce), cestu do koncentráku mají zdarma, ve sprše místo plynu voda a rozmařilého esesáka střílejícího vězně z dlouhé chvíle aby jeden hledal na Googlu. Ještě před koncem, když protimluvný hlavní hrdina klepe na dveře, jsem doufal v nějakou tu drsnotu, ale v zápětí se vyrojila parta starých vyžraných židovských kámošů (které překvapivě nezplynovali jako první) a bylo. Udělaný je to dobře, což má největší podíl na těch třech hvězdičkách, ale jinak je to pohádka a komu to přišlo silný, tak neviděl klip Veselý bagr hrne šťastné mrtvoly do jámy (nebo jiné příhody). (05.09.2015)

Nejsilnější zážitek jsem měla při scéně, kdy Gyuri nechal ve své posteli mrtvolu, aby dostal alespoň o trošku víc jídla. Kdo by se nezachoval jinak, tomu nevěřím. U filmů s druhou světovou bulim zaručeně vždycky. Koncentrační tábory byly hrozné zvěrstvo. Můžeme být jen rádi, že žijeme v době jako je tahle (30.06.2010)