Kočka na rozpálené plechové střeše

Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposledy viděl tak funkční a přitom dokonale nenásilnou moralitu. A přitom když jsem se zadíval do rozvíjejícího se příběhu zdánlivě marnivé Taylorové a z neznámých důvodů zapšklého Newmana, rozhodně bych nečekal závěrečný citový apel na diváka ve smylu "Je důležité si umět v rodině věřit a mít se upřímně rád." V tomhle filmu je totiž překvapivě hodně věcí nepředvídatelných a přestože se vlastně jedná jen o dlouhý dialog s měnícími se aktéry a střídavou pozorností pro hlavní postavy, neměl jsem šanci odtrhnout oči od dění na obrazovce. Díky Ivesově charizmatu a Newmanově opileckému žáru v očích tahle geniálně vygradovaná zápletka získala body na všech frontách. (04.05.2007)

Začátek byl pokěkud pomalejší, ale po zhruba třiceti minutách se to slušně rozjede. Richard Brooks natočil báječné drama o přetvářkách, lžích, něvěře a dalších lidských nešvarech. Paul Newman a Elizabeth Taylor předvádějí velmi kvalitní výkony, obvzláště výkon Elizabeth Taylor považuji za jeden z jejích nejlepších. Bez Burla Ivese si film moc představit nedovedu, protože by filmu chyběly patřičné grády. Jen škoda, že snímek neobdržel žádné Oscary. Pro milovníky filmů 50. let povinnost, zbytku mohu jen doporučit. (04.12.2007)

Brooksův film hodnotím s odstupem několika let, ale ještě dnes si zřetelně vybavuji většinu scén a vybroušených dialogů. Drama o rozpadajících se rodinných vztazích a přetvářce, kterou je nutno hrát ve jménu tradičních konzervativních hodnot jižanského prostředí staví na vynikajícím herectví ústřední dvojice. Zvlášť pro Taylorovou šlo vedle snímku Kdo se bojí Wirginie Woolfové o její nejlepší výkon na filmovém plátně. Film nezapře své divadelní kořeny, ale Tennessee Williams patří k absolutní autorské špičce a tak jde ve skutečnosti o výhodu. Celkový dojem: 95 %. (30.11.2008)

Jeden umírající bavlnový magnát a spousta penězuchtivých příbuzných, kteří mu vší silou lezou do zadku. Po "Kdo se bojí Virginie Woolfové" další klasická filmová adaptace slavné americké divadelní hry, kterou jsem měl tu čest shlédnout, a opět vydařená na výbornou. I když se děj takřka celý odehrává v jednom jediném domě, ani na chvíli nepocítíte jakýkoliv náznak nudy či hluchého místa, čemuž dozajista vděčíme především perfektní divadelní předloze Tenessee Williamse. Dialogy sice nejsou tak břitké a vybroušené jako u výše zmíněné Virigine Woolfové, na druhou stranu jsou ale daleko stravitelnější a zábavnější. Na místo velice hutné atmosféry rozčeřují děj spratkovské dětské postavy a v pozdější fázi nechutná manželka Newmanova bratram která je opravdu hnusná a odporná po všech stránkách. Možná i kvůli tomuto rozptýlení u mě "Kočka" zabodovala o něco víc a proto hodnotím tak jak hodnotím. (09.04.2007)

Že je život často k zoufání a lež může být pravdivější než pravda, vědí nejenom Maggie s Brickem… To, co této adaptaci bývá nejčastěji vytýkáno, chápu jako její přednosti: není to divadelní ani statické, naopak živoucí a výsostně moderní, herecký koncert těžící z kvalitní divadelní předlohy. Latentní homosexualita mladých amerických fotbalistů, kterou režisér zmínit nemohl, aby vyšel vstříc dobové cenzuře, byla v zásadě problémem Williamsovým a příběh by nikam neposunula, a nevěra Maggie už vůbec ne. Děj tak není uhlazen, ale naopak v něm lépe vynikne prohnilost jižanské rodiny rozpadlé rozkladem morálky a tradičních hodnot… Osobně nejvíce oceňuji, že závěrečnou aktivitu Brooks přenesl z Maggie na Bricka, dává to filmu nejen romantický, ale naprosto nový rozměr… (07.09.2007)