O Schmidtovi

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří. (08.11.2014)

Jack Nicholson tentokrát předvádí netradičně umírněné herectví - a je z toho další vynikající výkon a navíc trochu netradiční. Nicholson nehraje suverénního jedince, ale spíš zoufalého důchodce, ale velmi přesvědčivě. Další zajímavostí je, že herečka, která hrála jeho manželku, je o 2 roky starší než on - a to je také neobvyklé. Sice je tento film určen spíše starším lidem, ale mě se ten silný příběh a především výkon Nicholsona tak líbil, že dávám hvězdiček 5. Za zmínku také stojí malá, ale výrazná role další herecké osobnosti - Kathy Bates, která taky pomáhá Jackovi, aby ten film netáhl úplně sám. (A komická scéna s vodní postelí byla špičková. :-)) (27.02.2008)

No ty vole, golfista dá brilantnímu Nicholsonovi jen dvě hvězdy, evidentně nepochopil, jak má vypadat one man geronto show alias Babí léto by Big Jack. Jasně, žádnej velkej akčňák to není, nebudu vám nic nalhávat..ale když prostě největší mrdák filmového plátna zahraje ovdovělého důchodce, tak stačí nasávat ty jeho hlášky, gesta, výraz a stejně to bude divadlo, že ani v krajské LDN v den vyplácení důchodů lepší rodinné drama nezažijete. Odpouštím i pomalejší vyprávěcí tempo, holt mám pro Jacka slabost.. (25.04.2012)

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)