VOD (1)
Obsahy(1)
Narodili se v první polovině minulého století. Na vrcholu popularity byli před padesáti a více lety. Petra Černocká, Pavel Sedláček, Yvetta Simonová, Karel Kahovec, Viktor Sodoma, Josef Zíma. Patří dnes do kategorie seniorů, ale oni svůj věk neřeší. Dnes, stejně jako před padesáti a více lety vystupují a baví obecenstvo. Co je k tomu žene? Jak se udržují v kondici, kdo tvoří jejich publikum? Proč mají lidé stále v oblibě staré šlágry? To jsou základní otázky, které zajímají tvůrce tohoto dokumentárního filmu. Filmu, který je sice trochu nostalgický, ale především chce být filmem zábavným a optimistickým. Stejně optimistickým jako jsou jeho protagonisté. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Asi ok námět. Zpracování standardní. Jen tedy nevím, proč zde chybí například Helena Vondráčková, Petr Janda, Václav Neckář, Marta Kubišová, Marie Rottrová... když jsou stejná generace. Snad proto, že své single dokumenty již mají? Snad proto, že jejich sláva kontinuálně pokračuje až dodnes, a tedy nejsou vhodnými outsidery pro koncept tohoto dokumentu? Nebo proto, že účast odmítli nebo by se snad urazili? Možná v tom figurují i zdravotní důvody, těžko říct. Odůvodňuji si to tedy tak, že Ivan Stehlík šel opravdu po těch ryzích outsiderech, kteří na slávu z 60. let již masově nenavázali, a doteď tedy hrají koncerty hlavně pro své fanoušky-pamětníky. S tím se ale dalo pracovat i trochu zajímavěji: například vyzpovídáním oněch návštěvníků koncertů, organizátorů, uspořádáním ankety mezi mladými - zda znají či neznají toho či onoho umělce atd. Takhle je to jen takové vzpomínání a plácání se po rameni. Byť jde o mé oblíbence a díky tomuto dokumentu vidím, že jsou stále vitální, optimističtí a hudebně aktivní. ()
Frontmeni a frontmenky z dávných časů vzpomínají, naznačují, že nynější hudba stojí za vyližkapsu a její interpreti jsou zaměnitelná košťata. Pořad obsahuje záběry ze současných koncertů, kde už někteří pro zchátralost musí na podiu sedět. Chyběl mi tu Lesík Hajdovský, průkopník českého rapu. ()
Přiznám se, že by mě zajímalo, jaká byla kritéria pro výběr zrovna těchto adeptů tzv. staré gardy hudby. Podobných zpěváků a zpěvaček je mnohem víc. Faktem je, že dokud na tyto adepty budou lidi chodit, tak je jasné, že chtějí vystupovat. Hodně mě překvapila otevřenost s níž hodnotí současné adepty na celebrity, zpěváky a vítěze Slavíka a současné písně. A mají v lecčems pravdu. Identifikovat toho či onoho zpěváka je stále těžší, nemluvě o tom, že docházejí témata. Sám mistr Gott říkal své dceři v dokumentu Karel, že zpěvačka už není perspektivní zaměstnání, protože všechno už zazpíváno bylo. Nejvíc obdivuhodné je ale vystupování hlavně Pepíčka Zímy či Yvetty Simonové, protože v jejich věku my budeme ještě chodit do práce, ale už na tom nebudeme ani zdaleka tak dobře. ()