PF 77
Režie:
Jaroslav BrabecKamera:
Tomáš SyselHudba:
Jan JirásekHrají:
Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický, Josef Vinklář, Lubomír Lipský st., Karel Dobrý, Jana Drbohlavová, Emma Černá, Jiří Langmajer, Zuzana Fišárková, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (70)
Jeden z těch televizních filmů, u kterých si divák nezoufá, co že se to děje s jeho televizními finančními příspěvky. Silný, realistický příběh z doby, kdy se v malém a tajně podepisovala Charta a veřejně a kolektivně velebila Anticharta. Chramostová nemohla svoji herečku, zvažující pro a proti, zahrát lépe. ()
Společně s Hořícím keřem nejvěrohodnější a nejplastičtější obraz normalizačního morálního marasmu, který v tomto případě dospěl ještě o další devastující krok dále. Postoje zasloužilé herečky zmítající se mezi solidaritou s "umlčenými", vypjatými etickými stanovisky jejích absolvujících studentů a zcela odlišnými potřebami její vlastní rodiny nejsou podány jako příběh silné a odolávající postavy, k níž svádělo obsazení Chramostové, ale jako hluboce lidská přehlídka poklesků, selhání a etických vzepjetí. Závěrečná scéna z krematoria rozhodně patří k nejsilnějším a nejdojemnějším okamžikům celé naší kinematografie, jelikož také nenápadně a o to působivěji vypovídá o naprostém vykolejení základních hodnot. Před mnohovrstevnatým scénářem Kohouta a Mašínové nezbývá než smeknout, stejně jako před formálně komplikovaným pojetím Jaroslava Brabce, které ze záhadného důvodu nepůsobí samoúčelně a napomáhá prohloubit prožitek dobové atmosféry. A Vlasta Chramostová zde rozhodně naplnila potenciál, který ji tato bezesporu životní role nabídla. ()
Přesně, subtilně nadávkovaný zlo, pěkně natočený, Chramostová skvělá a celý ten marasmus, jako by ho člověk prožíval sám. Až ta scéna s oknem to trochu zabila a zbytek filmu už je úplně někde jinde. Sice dojemný a jakože symbolický závěr, ale vlastně úkrok stranou. Naopak skvělým kompozičním prvkem je "přiznaný" Lubomír Lipský v roli hereckého kolegy, který si s podpisem těžkou hlavu nedělá. Spojuje tak fiktivní linku s dokumentačními záběry z Národního divadla, což je mimochodem podívaná, při níž mě vždy fascinuje pohled do tváří přítomných miláčků národa - tolik koncentrovaného studu a ponížení nikde jinde neuvidíte. ()
Naprosto mimořádná záležitost, skvěle napsaná, zrežírovaná, zahraná i nasnímaná. Vynikající je citlivé použití ruční kamery s různou zrnitostí a prostřihy autentických záběrů, konfrontace tehdejšího slaboduchého popu s hutnou syrovostí undergroundových kapel, neuvěřitelné herecké výkony Vlasty Chramostové, která by si za svůj strhující výkon rozhodně zasloužila nějakého toho lva, i řady dalších... Dusivá atmosféra celého filmu přitom rozhodně není nějakou "uměleckou licencí", ale nesmírně přesně odráží to, co se tehdy dělo. Kdybych věřil, že to něčemu pomůže, skoro bych si troufal nechat tenhle film povinně vysílat v hodinách dějepisu... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Radek99, golfista, Tosim, Gemini ()
Téma Anticharty je pro naši společnost do značné míry bolestivé a zdá se mi i, alespoň v umění, docela málo reflektované ba spíše obcházené a opomíjené. Vidět oblíbené televizní tváře participovat na něčem, co jsme raději ukryli do těch nejzazších zásuvek nevědomí, jelikož to vlastně vypovídá o nás samých... Televizní film Jaroslava Brabce však tato slova důsledně vyvrací. Vynikající Vlasta Chramostová a scénář psaný přímo pro ni, dokonce možná i podle ní (pozor však, paní Chramostová se ve skutečnosti zachovala přesně naopak, než v tomto filmu!!!), výborná kombinace hraných scén a autentických dobových záběrů, úžasné, na současnou filmovou tvorbu velmi nadprůměrné herecké výkony, morální vyznění filmu gumující všechny tlusté čáry za minulostí... Velice záslužný a povedený počin, tenhle ,,televizní" film... ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Návrat Martina Stropnického na filmové plátno po jedenácti letech. (M.B)
-
Ve filmu p. Damiánová neunese tlak vyvíjený na herce a z obavy o kariéru svého syna v Národním divadle Antichartu podepíše.
Ve skutečnosti však právě Vlasta Chramostová, která ji hraje, patřila mezi hrstku těch, kteří signovali Chartu 77 a tím pádem ani nepodepsali Antichartu. Z tohoto důvodu musely být dotočeny pro potřeby filmu černobílé záběry, které byly vsazeny do pravého dokumentu natáčeného při podepisování Anticharty a ty vytvářely iluzi, že Chramostová byla v sále přítomna. (joywork)
Reklama