Než se setmí

Výborný a poutavý začátek, který oslní poetikou... pouze na začátku máme možnost sledovat postavu jako vyjímečně citlivého básníka/ spisovatele. Zbytek filmu je o všech možných částech Arenasovi osobnosti, ale o jeho díle je zde zoufale málo. Arenase si budu pamatovat jako homosexuála z Kuby, nikoliv spisovatele! (01.02.2004)

Nevyrovnaný scénář schodilo tento film jen na pole průměrný. Johnny Depp byl jen chvíli, ale za to opět skvělý (ten člověk má prostě charisma). Nesmým zapomenout ani na Javiera Bardema, kterého neznám, ale jeho výkon byl ke konci filmu jediný na co se dalo koukat. Jsou lepší životopisy, ale jednou vidět nikomu neuškodí. Když vás více zajímá kubánská literatura, tak jste už tento film viděli a nebo se na něj podíváte, ať napíši cokoli (pro vás to bude lepší zážitek a možná i přehlédnete několik hluchých míst). (26.01.2004)

Vynikající životopisné drama o životě kubánského básníka Reinalda Arenase. Toho ztvárnil jako vždy naprosto přesný a excelující Javier Bardem. Navíc je zde nepřehlédnutelná role pro Johnny Deppovou. Snímku by ovšem prospěla trochu urovnanější režie. Někdy se dlouhé minuty nic moc neděje, jindy se události řítí na diváka jako lavina. (15.04.2005)

Musím konstatovat, že film stojí a padá s Bardemem (ale umí i lepší role - Tahle země... apod.). Nicméně, nemohu se zbavit nějakého rušivého signálu odněkud z mých útrob, že tento film se tak trošku veze na současné vlně uměleckých děl poukázat na útlak všelijaých menšin napříč společností, vírou, systémy apod.... Možná moc křivdím, ale ani po druhém shlédnutí jsem se tohoto pocitu nezbavil...Tak nevím nevím, ale shrnuto: film je to víc než dobrý (30.03.2004)

Jestli se někdo z herců v současné době dostává pomalu ale jistě mezi mé nejoblíbenější, zcela určitě je jím právě Javier Bardem, který je v každém filmu naprosto odlišný, a přesto vždy podá tak přesvědčivý a fantastický výkon, že mu Hollywoodská smetánka může jen a jen závidět. Tentokráte je Javier homosexuálním spisovatelem v komunistické Kubě. Spolu s ním jsou diváci svědky nechutných poměrů Castrova režimu, jeho nesmyslné averzi vůči poezii a kultuře jako takové, k homosexuálům a k lidské svobodě. Julian Schnabel vytvořil film, na který se i po třetím zhlédnutí dívám jako na svědectví jednoho (ale nikoliv jediného) stále trvajícího teroru vůči svobodě lidského projevu, vyjadřování a v neposlední řadě svobodě jako takové. V mých očích jde snad o nejlepší film roku 2000. (07.04.2008)