Černá díra

Jsem z tohohle sci-fi docela na rozpacích, jde totiž o spektakulární a hvězdně obsazenou áčkovou podívanou, která zejména skvělými speciálními efekty a majestátní hudbou Johna Barryho dokáže diváky ohromit. Vypůjčuje se to sice hodně z 2001: vesmírné odysey (některé efektové sekvence, celé finále) a Hvězdných válek (nemotorní mluvící roboti), což by bylo ještě přehlédnutelné, ale chvílemi to sklouzává do tak imbecilních sfér (jak příběhově, tak v popírání fyzikálních zákonů), až to člověku vyráží dech. Ono vlastně finále tohoto filmu je tak úžasně přestřelená fantasmagorie, že to až neskutečným způsobem baví. Vidět tenhle biják jako malej kluk, tak ho dneska miluju! Takhle mám jen velmi zvláštně smíšené pocity z filmu, který rozhodně není dobrý, ale fajnově jsem se u něj bavil. Pro někoho tohle musí být solidní guilty pleasure! (05.09.2019)

Čtyři hvězdičky hlavně z nostalgie. Drahně let už jsem tenhle film neviděl, a tudíž nevím, jak bych ho dnes hodnotil. Ale u filmů spojených s dětstvím člověk většinou přihmouří oko pokaždé. Viděl jse ho / na německé TV ZDF/ v době, kdy jsem si mohl o Star Wars nechat jen zdát a jediné sci-fi pro mne byl původní seriál Star Trek tamtéž. Po trikové stránce nebyl vůbec špatný - vesmír, samotná díra, kosmická loď. A samozřejmě hudba! Naprosto úchvatný hudební motiv, který člověku zní ještě dlouho po skončení filmu v uších. Temný a zlověstný. Démonický Maxmilian Schell mi trochu připomínal kapitána Nema....zpočátku. Dnešní divák snímek nejspíš neocení, na druhou stranu se ale točí tolik výpravné hrůzy, že tohle mnohé překonává. dodatek: 2015 - musím poznamenat, že Černá díra mě ani po letech nezklamala (28.07.2010)

Dejovo to je Star Trekovsko pojaté sci-fi o posádke prieskumnej lodi, ktorá narazí pri čiernej diere na dávno stratenú loď na ktorej už roky žije jeden chlapík, ktorý ma pod palcom loď plnú robotov. Samozrejme, že sa z neho postupne vykľuje zákerný magor. Bohužiaľ posádka prieskumnej lodi je totálne nevýrazná napriek celkom hviezdnemu obsadeniu. Snáď len Ernest Borgnine dokáže byť aspoň občas vtipný. Robert Forster ako chrabrý kapitán je totálna tragédia. Vyzerá jak keby ho to vôbec nebavilo. Vizuálom film zase skôr pripomína Star Wars. Je tu kopa akože roztomilučkých robotov, ktoré ale pôsobia skôr k smiechu. Proste neveríte, že to sú samostatne funkčné roboty, ale len kus šrotu zavesený na lanách. Nesmú chýbať ani paprskometové prestrelky a celkové ladanie je príliš detinské. Triková stránka už čo sa týka záberov z vesmíru strašne zastarala, ale nie dostatočne, aby to pôsobilo roztomilo ako v pôvodnom Star Treku. Oveľa lepšie sú na tom celkom veľkolepé kulisy vesmírnych lodí. Ale najväčším kladom celého filmu je inštrumentálny soundtrack s pôsobivou ústrednou témou. Hlavne kvôli nemu som rád, že som toto zabudnuté sci-fi o ktorom som doteraz nepočul, objavil. Film si už druhýkrát nepustím, ale soundtrack rozhodne áno. 4/10. (06.12.2019)

20 000 mil pod mořem tak trochu ve stylu Hvězdných válek. Technická stránka přinejmenším zajímavá (matte malby), ale scénář staví celkem kvalitní obsazení do situací, ve kterých i sebelepší herci působí křečovitě. Výtvarně a technicky je to ale skvělé - jen ti létající ártůové s velkýma očima evokují Disneyho klasickou tvorbu snad až příliš... (02.06.2014)

Spojení "rodinný sci-fi film" obvykle lidem asociuje jméno Steven Spielberg. Je pravdou, že úspěch jeho průkopnického E.T. - Mimozemšťana (E.T.: The Extra-Terrestrial, 1982) odstartoval boom dětských a rodinných filmů osmdesátých let, které spojovaly dětská témata s elementy brakové fantastiky do velkolepých dobrodružství. Jenže kořeny tohoto trendu položilo již v druhé půlce předchozí dekády studio Disney. V té době ještě nebylo posedlé marketingovými poučkami o korporátní image a ovládnutím celosvětového zábavního trhu. Naopak se zaměřovalo na posouvání technologických hranic filmu a zkoušením nových konceptů i žánrových formátů. Byť již dříve najdeme ve filmografii společnosti tituly pracující s vědeckofantastickými elementy jako Roztržitý profesor (The Absent-Minded Professor, 1961) či The Computer Wore Tennis Shoes (Počítač v teniskách, 1969), jednalo se pouze o tematická ozvláštnění tradičních dětských či teenagerských vyprávění. Černá díra naproti tomu představuje start nejprogresivnějšího období v historii Disneyho konglomerátu, kdy (zřejmě v reflexi úspěchu Lucasových Hvězdných válek (Star Wars, 1977) u rodinného publika) obrátili dosavadní strategii a začali do žánrových příběhů vsazovat prvky pro dětské publikum. Film režírovaný Garym Nelsonem tak v prvé řadě je vizuálně i myšlenkově famózní sci-fi a až v druhém plánu, díky postavě hláškujícího robota, naznačuje inklinaci směrem k mladším divákům. Vyprávění o posádce průzkumné lodi, která hluboko ve vesmíru objeví černou díru a poblíž ní vesmírné plavidlo dávno považované za ztracené, je stejnou mírou spektakulární sci-fi dobrodružkou i příběhem o posedlosti pokrokem, který bývá přirovnávaný k Melvillově Bílé velrybě. Jedná se současně o průkopnický film v oboru speciálních efektů, z doby, kdy ještě počítačová grafika byla sama fascinujícím neprobádaným světem, který teprve začínal ukazovat své možnosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)