Horem pádem

Rozhodně ne nejlepší, ale nejsympatičtější snímek dua Hřebejk - Jarchovský. Dějově nekonzistentní, ovšem jednotlivé scény mají co říci, byť to říkají poněkud dětsky naivním názorem na čecháčkovství. Herecky slušné a technicky nad zbytkem tuzemské tvorby o tolik vepředu, že to snad ani nelze porovnávat. (18.09.2004)

Příběh ze života – Dobře, já to beru. Tento snímek mi ovšem vůbec nesedl a ničím nezaujal. Pro mě to byla jedna velká nuda. Jako komedie mi to rozhodně nepřipadalo, možná okrajově, ale nějak jsem si toho nevšiml. A ten průvodný komentář po celou dobu filmu mi to ještě víc znechutil. Nejspíš tyto filmy české kinematografie jdou mimo mě… (11.01.2011)

Scénář: Petr Jarchovský, Jan Hřebejk .. Film kulhající ve spoustě momentů, bez konzistentní linie. Zasazení do současnosti narušuje křečovitost jednání postav a neporozumění látce (rasové nesnášenlivosti, hooligans apod.). Nemohu snímku upřít určitou naléhavost, ale nevěřím jí tak jak je podána. Ani známá porce jiskřivého humoru tentokrát nenese své ovoce, tedy ne v takové míře, jak je zvykem. Pro mne nepovedený film a nejslabší Hřebejk! (01.10.2006)

Zpočátku jsem měla dojem, že to tentokrát bude nekoukatelná krávovina, ale nakonec mě tenhle film přece jen dokázal pobavit. Postavy, jejich příběhy i humor jsou poněkud absurdnější, než tomu bylo v předchozích Hřebejkových filmech, přesto poněkud nadneseně a pokrouceně vystihují realitu současnosti. Herci odvedli svůj obvyklý (to znamená dobrý) výkon, nad něčím jsem se zasmála, nad něčím zamyslela, celkově však hodnotím jako jeden z horších Hřebejkových filmů. Přesto solidní nadprůměr - 68% (26.02.2009)

Má počáteční nedůvěra se sice hned rozplynula, ale stejně jsem nebyla nijak omráčená. Mám pocit, že poslední dobou jsou v českém filmu tendence natáčet filmy jen o hodně ulitlých jedincích (a skupinách), ale právě tyto scény mě zcela proti mému očekávání pobavily, bohužel se ale pravidelně střídaly s těmi - pro mě trapnými, při kterých jsem měla co dělat, abych to nestopla - například hostina u "Třísků" byla utrpení.Chápu, že obě linie měly své opodstatnění, ale způsob, jak byly velmi nesourodě seskládané, mi nepřipadal zvlášť povedený. Takže ve finále, ač jsem právě na takový druh humoru háklivá, oceňuji právě ty "šupy" s Macháčkem. A ještě - pokud jde o obrazové ztvárnění, bylo by úžasné, kdybych permanentně nečekala, z kterého rohu vyběhne Amélie. (10.04.2005)