Horem pádem

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje solidním scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. Některé skeče bohužel kostrbatě vyčuhují a připomínají, že Jarchovský to ve snaze být oduševnělý pravidelně přehání. I tak mě Horem pádem dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... (27.10.2004)

Film, kterej má (aspoň pro mě) dost nezajímavej a slabej příběh a sází hlavně na různý "vtipný" hlášky a jednotlivý scénky. Občas tam nějaká ta vtipná hláška nebo scénka je, ale celej film to rozhodně neutáhne. Kouknul jsem se na to, nebylo to špatný, ale zároveň žádnej extra zážitek. Po všech stránkách průměrnej film, ze kterýho mi v paměti utkvělo několik hlášek (Víš, jak se jmenuje? - Gullit.) a hlavně asi tak posledních 10 minut. Ten konec byl sice chvílema trochu kýčovitej, ale mně se to líbilo. BTW: To se mi jako povedlo stáhnout nějakou podivnou verzi pro slepce, kde znuděnej ženskej hlas komentuje dění ve filmu hláškama typu "Franta leží na gauči a dívá se na fotbal. Franta pije pivo." a podobně nebo to bylo součástí filmu? (13.07.2008)

Mohl to být zábavný film ze života v současné Praze, kdyby se Hřebejk tolik nesnažil vytvořit „mezinárodní“ podívanou, uchopitelnou všude na světě. V Austrálii, v Japonsku nebo v Americe. A právě „amerikanizace“ je zde patrná nejvíce. Množství postav, jejichž osudy se v závěru střetnou, „akční“ (do filmu se vůbec nehodící) hudba i konec odehrávající se v Austrálii působí tak nějak cize, „nečesky“. Příběh nezachraňuje ani nadějné obsazení, kdy například Macháčkův talent značně omezuje rozštěp, který dělá z Franty rádoby-komickou figurku. Krom toho působí velice rušivě i některé pokusy o komediální žánr (přepadení Japonců). Vcelku se jedná o zvláštní žánrový hybrid s několika povedenýma scénami, avšak celkově nemající žádnou šanci na zlidovění či větší divácky úspěch jako třeba Pelíšky. 70% Zajímavé komentáře: Tosim, belldandy, Terminus, ad, Misha, pjotr76, freeeeedom, bear (09.03.2005)

Cítím se jako na houpačce. Odehrávají se dvě hlavní linie, které se vzájemně propojí, ale ta jedna je naprosto bombastická a ta druhá otřesně nudná a nezajímavá. Ta skvělá je s tím dítětem a hlavně trio Macháček-Liška-Dušek jsou parádní. Ovšem příběh okolo Třísky a Vašáryové (chudák Forman) je otřes (panebože proč ten 20 minutovej oběd ? Brrrrrrrrr). (01.01.2007)

Hřebejk je bezpochyby jedním z našich nejlepších režisérů současnosti (u mě nejlepší). Jeho filmy mám rád, jsou mi blízké, poznávám v nich autentické situace na chlup podobné těm, které jsem sám prožil, kterých jsem byl svědkem nebo o kterých jsem slyšel .... Byl jsem zvědav, jak dopadne jeho výlet do současnosti. Do doby, kterou znají nejen pamětníci zaživší dobu "Pelíšků" :) .... A Hřebejk to zase vystihnul. Nekompromisně, dost tvrdě a tradičně vtipně "nastavil zrcadlo" :) tomu jací jsme. A nejenom určitá skupina. Myslím, že v tomhle filmu se může identifikovat skoro každý.... Jako vždy u Hřebejka přesný casting dal vyniknout především Emílii Vašáryové a Petru Formanovi. Ti jsou ovšem jen "vyčnívající špičkou ledovce" skvělých hereckých výkonů tohohle filmu. (05.04.2005)