O svatební krajce

Dvěma starším kocourům se zachtělo skoro o dvacet let mladších nevěst. Té hezčí k tomu stačí krása, ta méně hezká (ale celkem roztomilá) musí ještě umotat krajku. Jenže její ošklivý osud jí v tom dlouho nepřeje, protože zlobila. Pohádka není úplně marná, ale něco mi na ní stále nesedělo. Ať již postarší hlavní hrdinové, tak někdy hloupé chování postav, či království, kde tři lidé žijí ve dvou místnostech, nemajíce služebnictva, k tomu nekonzistentnost chování babičky - královny. Nakonec vše dobře dopadne, jen ten osud zůstal stále stejně ošklivý :-) (02.01.2016)

Vlastně mi vadilo jen to, že se král oholil (bez vousů vypadal starší a měl příliš ostré rysy). Všichni ostatní byli vybraní perfektně. Klára Issová se mi velmi líbila. Italského stavitele Pavla Kříže jsme všichni žrali. Božidaru Turzonovovou jsem za její charakter obdivoval. Radek Holub (kterého jsem do této chvíle neznal), byl zajímavý. Pavel Landovský zvládl své rozhořčení nad ztrátou vína perfektně. A námět (špatný osud poněkud lehkomyslné princezny) je zajímavý. ■ P.S. Když král ležel v tom hnoji (ještě, než se oholil), tak vypadal docela mužně. (06.04.2015)

Osud neosud, pokud umíte paličkovat, tak podle vzoru krajku uděláte, pokud paličkovat neumíte, tak předpokládat, že se vám to čirou náhodou povede tím, že budete něco nepříčetně motat, je silně naivní. Pokud je člověk škodolibý, tak si vychutná, co všechno se princezně pokazí. spoiler - pokazí se všechno - konec spoileru. Nakonec se vezmou. (18.10.2010)

Pohádka, která neurazí, ale ani nenadchne. Klára Issová se narodila do role princezen a panenek Marií, takže v tomhle ohledu se dá mluvit o úspěchu. Milan Bahúl se naopak hodí do rolí záporáků a rozpolcených mužů, moudrý, přestárlý princ není úplně jeho šálek kávy. A jaký lepší kontrast ke kráse Kláry Issové, jež se chová zpupně a rozmařile, bychom mohli nalézt v podobě ošklivého osudu, než Radka Holuba? :-) (26.01.2016)

Celá ta štrapáce princezny se škaredým osudem vypadá dost naivně. Vtipnost postavy italského kavalíra spočívající výhradně na přehnaném přízvuku taky nic moc. Vzpomínáte si na francouzského žalářníka z Šíleně smutné princezny? Rozdíl v úrovni ztvárnění postavy dané kategorie je propastný. Ne, že by na italském staviteli bylo něco špatně - kromě přízvuku a stereotypizovaného zvýšeného zájmu o ženské pohlaví není na něm právě vůbec nic. Zato na králi je toho hodně. Nevím, co si mám myslet o králi, který se neožení, dokud nějaká holka nevyšije přesnou krajku (kdyby to byl nějaký starý dynastický zákon, prosím, ale tohle zavání hodně divnou úchylkou). O králi, který ani v největším horku nesundá kožich, v jehož království je např. jediný "hospodář" (doslova jako funkce!) a do jehož paláce, ano až do jeho komnat si jen tak nepozorovaně vejde delikventka, kterou právě honí celá jeho garda. Dále nevím, co si mám myslet o království, jehož královna a obě princezny obývají jedinou místnost, v níž spí, připravují si (samy) a konzumují jídlo a také zde na trůně dávají audience cizím vyslancům. Ano, království je zchudlé a zadlužené, ale to mi na vysvětlení tohoto stavu nestačí. Přes to všechno patří tato pohádka k těm lepším z nového tisíciletí, protože jejímu příběhu kostrbatost a všudypřítomná nedotaženost zpracování celkem neubližuje. Motiv škaredého osudu je sice lehce zmatený, ale přesto pro vyprávění nosný a Holub je v této roli epesní. Obě princezny budí po všech stránkách mimořádně silný estetický dojem, což platí i o kostýmech (všech postav), vkusných a jaksi autenticky krásných. Silná je ale především estetika torzovitě utvářených prostor a objektů, jako je princeznin "dětský bunkr", polorozpadlý starý kostel jako místo SPOILER sňatku KONEC SPOILERU a konec konců tomu odpovídá i to výše kritizované bydlení v jediné místnosti. Scénografie je vůbec silnou stránkou této pohádky, je ale škoda, že zmíněným způsobem nebyla pohádka scénicky zpracována koncepčněji, že jde jen o několik málo zajímavě řešených míst. (29.09.2015)