Bronzová koruna

Přesně ten typ pohádky, která není ani špatná ani úplně úžasná. Duchové jsou duchové a popravdě povyprávějí, jak se chovali zle a jak byli popraveni. Jiřina Jirásková je zvláště v té úloze sympatická. Mě se líbila i dětská role. Závěr je navíc dramatický. Naštěstí to není studiovka, to by pak byly hvězdy dvě. Ale ta příšerná upískaná hudba a ustřihnutý konec si zaslouží spravedlivé tři hvězdy. (25.04.2020)

Dramaturgicky a scenáristicky neukočírovaný zmatek v sympatickém hereckém podání, které si v rámci možností drží i určitý nadhled, ale v konečném kontextu, je mu to málo platné. V televizní pohádce zkušené Svatavy Simonové téměř nic nefunguje a nedrží pohromadě. To už tak bývá, že králové v lesích umírají po zásahu "vyšší moci", kdy se samovolně uvolní (polystyrenový) kámen, král se samovolně po pádu ze splašeného koně pomočí a spadne pyjem přímo na balvany. Jo, kdyby to byly jen naražené koule, tak to rozchodí, ale ouha, král umírá a zanechává po sobě testosteronovou princeznu Barboru Munzarovou a jejího mladšího bratříčka, kterého měl místo zplození raději vyjebat na skálu. Chlapeček mimochodem neuměl ani hrát, natož aby byl nějak sympatický. To nevadí, protože na scénu v pravém okamžiku vstupuje krutopřísný kníže Jan Kanyza, jehož proradnost nezná mezí. A aby taky ne, když si leští koule na královský trůn. Princezna s bratříčkem putují do vězení. Potud se nejedná o pohádku, ale o celkem přijatelnou historickou inscenaci v drama hávu. Tvůrcům však došlo, že to nemá být historické drama, a je třeba to celé odlehčit. Blbá dramaturgie posílá na scénu dva duchy, vévodu a jeho služebnici, kteří kdysi zaplatili ve vězení svými životy a (pohlavní) styk se světem živých si chtějí udržet stůj co stůj. Princezně pomůžou k útěku z vězení, a poté je nebohý divák svědky střídání dramaticky nezvládnutých akčních scén, i těch méně vypjatých, které téměř vždy působí stoprocentně směšně a neumětelsky. Vše je ještě podmíněno, že se stále musíme pohybovat v mantinelech pohádky, kdy jsou k vidění nejrůznější kouzla, což už diváka nutí nebrat to celé vážně. Vypravěčský rytmus narušují časté flashbacky, kterým je věnována zvláštní kolonka už v tak dost nesourodém příběhu. Herecké výkony jsou sympatické. Všichni hrají s chutí. Nejlepší je jednoznačně Jan Kanyza. Utáhl i horší chvilky, a že jich tady není málo. Barča Munzarová není prototypem princezny, a troufám si zatipovat, že při její nadměrné hormonální dysfunkci měla pičinu chlupatou jak medvěd záda, na což by nestačil ani nový Veet , ale sem nějakým způsobem zapadla. Ostatní herci si udrželi nadhled, který je patrný zvláště u Jiřiny Jiráskové a důstojně působil i Vladimír Dlouhý v divné dvojroli, ale na Kanyzu neměl nikdo. Scény s ním mě bavily nejvíc. Do příběhu se vloudily výsostné zmatky stran jednání postav a jejich motivace byly čím dál tím méně jasné, pak zmíněná dvojrole, kterou jsem nechápal, a jako divák jsem jasně inklinoval fandit nelítostnému knížeti, a ke vší smůle, pohádkové motivy byly zakomponovány do příběhu dost nuceně až na sílu. Když si je totiž odmyslím, vyšlo by z toho tv historické drama, které není při vší dobré vůli úplně k zahození a je vyvedeno v legračně nablblé režii. Takhle je to nablblá (skoro) pohádka, u které si divák není jist, co s ním zamýšlí, a jak chce, aby jí divák vnímal. Ve výsledku byla dost mimozní, včetně zcela nepochopitelného závěru. Mé hodnocení: 20% (29.10.2014)

Tohle natočit Vávra,černobíle se stejným obsazením,a dát to jako kino film,tak je to na plný počet! Nenápádná zál.,ale o to více razantní. Kluk to sice svým robotickým projevem trochu kazil,ale jak napsal flanker.27,naštěstí na něm pohádka (já bych řekl,docela slušný thriller ze středověku),nestojí. P.s.velké překvapení,musím se přiznat. Občas,se mi při něm,vybavila,husitská trilogie.:) (10.06.2018)

Jako, není to úplně špatné, ale problém je, že to celé táhne dvojice duchů v podání Dlouhého a Jiráskové, kterým se sem tam dokonce povede i vtipná replika a jediní jsou tak nějak uvěřitelní a nechovají se podle šablony scenáristky. Protože těch naschválů a divných chování je zde víc - Kanyza se mohl domoci svého elegantnější lstí, a když už má možnost, nechytí v malé komůrce malého kluka, který nemá kam utéct. A princezna se sice chová jako odvážná školačka, ale v podstatě, když je odkázaná sama na sebe, tak buď pláče nebo se doprošuje a čeká, kdy jí někdo pomůže (tu duch, tu purkrabí nebo sám král). Autorka si navíc, jak se zdá podle jiných jejích pohádek, trošičku libuje v nepohádkových morbiditách, kdy v jejích příbězích dochází často k nějakým nepotrestaným mordům, vraždám hned na úvod, temnou stránkou asi chce odkazovat ke Grimmům, ale vidět to u českých a do českých kulis laděných pohádek je peklo. (14.06.2018)

Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života. (18.11.2012)