Duch jezera

Tak tady mě Håfström poprvé zklamal. Strandvaskaren se vlastně ničím neliší od Vřískotu či Tajemství loňského léta. Máme tu stoletou legendu, rok starou sebevraždu studentky a agilní žákyni, která se po objevení maskovaného řezníka snaží dát tyhle dvě věci do souvislosti. Takže scénář je všechno, jen ne nějak objevný. Ale to by mi ani tak nevadilo, protože severský rukopis dokáže spolehlivě změnit i to nejšablonovitější téma. To se tady bohužel nestalo. Je to povětšinou nuda, která místy přechází v nudu strašnou. Za něco stojí vlastně jen závěr, který zpomalit nešel. Těch 30% dávám za herce, kteří se snažili seč mohli. Především hlavní představitelka. V rámci Håfströmovy tvorby je to výkyv, který se ale dá vzhledem k další režisérově tvorbě odpustit. (13.01.2014)

Sára si jako téma své studentské práce vybrala sto let starou historii místní školy, kdy byli tři studenti zavražděni, a vrah se - dle všeobecného mínění - sám utopil v blízkém jezeře. Legenda ale praví, že každý rok se prochází po chodbách místní školy, a hledá nové cíle. Při pátrání Sára ale nalezne nové skutečnosti, které naznačují, že by vše mohlo být jinak... Když nad tím tak teď přemýšlím, tak ani nevím, jestli jsem film dokoukal a nebo usnul, a vzbudil se až při závěrečných titulcích. Ale jak tak čtu komentáře okolo, tak pokud jsem usnul, tak jsem stejně o nic nepřišel - film mne nudil už od prvních minut (no dobře, asi od desáté minuty, první minuty naopak docela lákají), příběh ani herecké obsazení mne nedokázalo vůbec zaujmout. Vlastně mi bylo úplně šumák, jestli vraždící maniak je sto let utopenej sebevrah, a nebo někdo jej napodobující. Je s podivem, jak je tvorba Mikaela Håfströma rozmanitá, co se týče kvality. Sračku střídá s dost kvalitním filmem, pričemž témata jeho filmů jsou vcelku zajímavé všechny (co jsem viděl).. Tento bohužel patří k těm slabším... (03.04.2014)

Ačkoliv se jedná o hodně chudý snímek z hlediska rozpočtu, obsahem i zpracováním si myslím, že nejhorší není. Ba naopak. Herci jsou jiní než v nekonečném množství amerických hororů a neokoukaní. Temná atmosféra severu dodává Duchu jezera tíživou studenou atmosféru. Podle mého názoru nejsou nutné velké finance na počítačová monstra a hektolitry krve. Stačí troška chutě a nápadu. Jsem tu asi sám, ale já byl maximálně spokojený. (06.06.2007)

Normálně jsem k filmu jako fenoménu tolerantní, minimálně toleruji kdejakou zhůvěřilost, ale u DUCHU JEZERA si nemůžu pomoct: toto je imho kravina na n-tou. Scénárista asi zakoupil nějakou šablonu na levném scénáristickém webu, navíc snad nějakou free-verzi. Nemám pro to jiné vysvětlení. ;o] Postavy jsou šablonovité jak z venezuelských telenovel; napínavé sekvence se nanejvýš vyrovnají krevtuhnoucím scénám z Milerových KRTEČKŮ. Jediným pozitivem (omlouvám se za tak silný výraz) je pointa - ta je aspoň překvapivá. Jináč je to chvílemi k smíchu, chvílemi k pláči. Shrnuto a podtrženo: Dnešním večerem jsem radikálně revidoval svůj vztah k hollywoodským teenagerovským vyvražďovačkám. Pokud jsem k nim byl do této chvíle příkrý, tak tímto večerem se vše mění... minimálně si jich začínám více vážit. ;o] (15.12.2005)

Všimol som si, že tento snímok režíroval švédsky režisér Mikael Hafstrom. Jeho tvorba mi nie je neznáma. Mal som možnosť vidieť tri jeho režisérske počiny ("Izba 1408", "Rituál", "Útek z väzenia"), ktoré sa mi celkom páčili. Sú to filmy, ktoré vznikli v americkej produkcii. Boli natočené pre americké publikum za americké doláre. Na titule "Duch jazera" (Standvaskaren) ma najviac upútalo to, že sa jedná o čiste švédsku záležitosť. Škandinávsku filmovú produkciu sledujem len veľmi sporadicky, takže som sa potešil, že si po dlhšom čase pozriem niečo z chladného severu Európy. Bohužiaľ moje počiatočné nadšenie sa pri sledovaní tohto horrorového thrilleru postupne menilo na rozčarovanie a ku koncu až na trpké sklamanie. Toto sa Mikaelovi Hafstromovi nepodarilo. Zdá sa, že sa cíti lepšie v USA ako na domácej pôde. * (25.10.2023)