V dobré společnosti

Není to komediální (řikám já), romantika z toho taky jaksi vymizí (řikám já) a do dramatu to má daleko (už sem řek!). Scarlett s tím svým divným hlasem je furt stejná, Quaid v roli amerického otce na zliskání a nová tvář Topher Grace celkem potěšil (nevim proč, ale pár zaksichtěníma mi připomínal Roberta). Na štěstí film skončí tak, jak jsem nečekal, za což přihazuju o bod navíc. Jinak ale blbost... (01.07.2010)

Bratři Weitzové mě příjemně překvapili a jejich novinka mi sedla ještě lépe než Jak na věc a klidně jí odpustím i trochu slabší koncovku. Jen mi přijde, že čím natočí lepší film, tím méně lidí ho uvidí. Tenhle je dokonale vybalancován na hranici mezi dramatem a komedií a vypráví zábavně o zcela vážných věcech. Režisér navíc znovu potvrdil svůj cit pro použité písně a třešničkou na dortu je obsazení. Dennis Quaid je ve vynikající formě, Topher Grace je mu naprosto rovnoceným partnerem a Scarlett je dokonalá jako vždycky. Prostě příjemný čas strávený v dobré společnosti. (22.06.2005)

Nenáročná komedie pro náročné, zní to trochu divně, ale je to nejjednodušší definice filmu, který pohodově dokáže uspokojit náročné choutky zarytých cyniků, kteří se rádi navážejí do komedií těžících z ústředního tématu, kterým je ostrá konfrontace dvou generací. Paul Weitz natočil na americké poměry velmi uměřené dílo oplývající chytře napsaným scénářem, jehož základní linka sice připomene cokoliv jiného z už vzpomínaného žánru, ale duchaplné dialogy, režisérsky velmi inteligentně vystavěná zápletka a hlavně špičkové herecké výkony, staví tento film nad ty „jiné“. Střetnutí Dennis Quaid – Topher Grace a vzájemná chemie Topher Grace – Scarlett Johansonn, vytvářejí jedinečný herecký koncert, na který je radost pohledět. Při pátrání v paměti po podobném filmu, u kterého jsem se tak dobře pobavil, by mi možná nestačil ani dalekohled, jak je to dávno. A o to víc si pak budu pamatovat tento (05.08.2005)

Tento film mě nijak zvlášť nezaujal. Velice mi připomínal situace u nás v republice, kdy se vyhazují 50.letí zkušení lidé ze svých postů a místo nich přicházejí mladí nezkušení, ale nabití sebedůvěrou. První co udělají, tak vyhodí všechny zkušené pracovníky, kteří by je mohli svými vědomostmi ohrozit. A tak jsem konečně pochopila, odkud tohle "svinstvo" k nám dorazilo.... z Ameriky. Mám to na DVD, ale nevím, zda se na to podívám někdy znovu. (11.03.2014)

„Ja som rovnako naštvaný, ako ty.“ – „Tak prečo sa usmievaš?“ – „Neusmievam.“ – „Ale hej, usmievaš. Kútiky úst máš dohora.“ – „To mám vždy.“ Rúca sa vám život priamo pred očami? Pre firmu, pre ktorú ste pracovali niekoľko rokov, ste zrazu zbytočný? Zostali by ste v nej aj keby vám pridelili horšiu pozíciu a nahradili vás mladším človekom, ktorý by vám bol zároveň nadriadeným? Je rozumné obetovať sa pre firmu, v konečnom efekte aj tak sa riadiacou prioritne vlastnými pravidlami (v ktorých bežne figuruje ukončenie pracovného pomeru)? Občas sa každý z nás stáva už nepotrebným, lebo každý je nahraditeľný. Takže prcinátorovi Paulovi Weitzovi sa po AKO NA VEC podaril aj ďalší „seriózny“ film. Bonus - malé pivo Scarlett Johansson. Nie je to nejaká extrémne pecka alebo srdcovka, ale scenár je kvalitný a zaoberá sa zaujímavými témami, preto volím jemne nadštandardné hodnotenie 4*. (08.12.2005)