Sedm let v Tibetu

J.J. Annaud sa podujal prepísať do filmovej reči autobiografiu rakúskeho horolezca, ktorý strávil sedem rokov v Tibete. V Tibete obklopenom majestátnymi Himalájami, so silnou náboženskou tradíciou, dalajlámom i Číňanmi, ktorí Tibet považujú za súčasť svojej ríše. Annaud dokáže využiť úžasné scenérie, ktoré mu prostredie ponúkalo, dokáže uplatniť atraktívnosť neznámeho sveta, príťažlivosť Brada Pitta i hudbu Johna Williamsa. Ale nedokáže sa vyhnúť nástražným mínam v samotnom príbehu. Jeho film pripomína slalom a v niektorých pasážach je tak nekonfliktne vybrúsený, až nudí. V každom prípade sa ho oplatí vidieť, len neviem, či znesie porovnanie so Scorseovým Kundunom. (27.05.2021)

Hodne zajimavej film, kde se mi ale vic libila prvni polovina. V ty se skupina horolezcu vydava na namahavej vylez na Nanga Parbat, aby se to postupne zmenilo v dobrodruzny drama dvou muzu, ktery se chtej zachranit. Je tu celkem sviznej dej, paradni zabery a skvelej Pitt v roli takovyho spis nesympatickyho frajirka a parchanta. Druha pulka filmu se skoro cela odehrava v zakazanym meste mezi spoustou tibetanu, Pitt tu uz hraje hodnyho chlapce a kolikrat se tu nic moc nedeje a rozjede se to spis ke konci, kdy se na scene objevi cinska armada a Dalajlama. To je dalsi vec, kterou musim pochvalit, krome paradniho Pitta a zdatne mu sekundujiciho Thewlise je totiz ten malej kluk hrajici Dalajlamu neskutecne perfektni a jeho postava fakt uzasne sympaticka. Celkove slusny 4*. (28.11.2008)

Já bych neřekla, že Brad Pitt je v tomhle filmu špatný, naopak se mi zdá že jde o jeden z jeho lepších výkonů. Navíc film dost zajímavým pohledem zpracovává obsazení Tibetu Činou a je celý protkán atmosférou budhismu (jestli se to tak dá nazvat). Každopádně vyniká po vizuální stránce (skvělá kamera) a také hudební (výtečný John Williams). Ano, film neobsahuje žádné výrazné sdělení (snad jen to, že byla spáchána Číňany velká nespravedlnost která není dodnes odčiněna), ale podle mě to nevadí, protože je se na co dívat. (07.07.2005)

Filmy o skutočných udalostiach mávajú väčšinou jedinečnú atmosféru, tento nevynímajúc. Brad Pitt v čase, keď ho milovali ženy z celého sveta a duchovný príbeh, ktorý dáva veľa možností zamyslieť sa nad podsunutými témami. Film je síce dlhý, ale krásny. Príroda, stvárnenie Tibetu a celková atmosféra, ktorá má niečo do seba. Iste existujú rôzne filmy z horolezeckého prostredia, z prostredia Tibetu, či Číny, ale tento ma upútal už dávno a je akýsi vnútorne bohatý a to oceňujem. (13.09.2012)

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)